Přírodní krásy České republiky

Kolem desáté hodiny dopolední parkuji ve vesničce Slatina na Klatovsku. Předpověď na dnešní den slibuje zpočátku polojasno, postupně však až zataženo. Zatím je obloha skoro bez mráčku a Slunce krásně svítí. Mým dnešním cílem je projít Bělýšovský les, který pokrývá výrazný hřeben se čtveřicí vrcholů, táhnoucí se mezi vesnicemi Slatina a Chlumská.

Na jihozápadním konci je to vrchol Bělýšov (651 m n. m.), na severozápadním konci uzavírá hřeben Valba (664 m n. m.) a mezi nimi se táhne hřbet Říčej s dvojicí vrcholů, z nichž vyšší vystupuje do výšky 697 m n. m., nižší do 677 m. n. m. Jsou spojeny mělkým a úzkým sedlem. Vydávám se ze Slatiny nejprve po hlavní silnici ve směru na Klatovy a hned za posledním domem stoupám po louce prudkým svahem vzhůru. Jsou odsud pěkně výhledy na okolní kopce, hned vedle se tyčí majestátně Velká Doubrava (727 m n. m.) s vysílačem, ovšem přímo nad ní září slunce, proto ani nepořizuji fotku.

Poté již vcházím do lesa. Celý komplex Bělýšovského lesa je tvořen převážně listnatými stromy a je chráněn jako součást Evropsky významné lokality Švihovské hvozdy, kam patří spolu s okolními vrchy Běleč (712 m n. m.), Tuhošť (601 m n. m.) a severním svahem Velké Doubravy (727 m n. m.). V okolí vrcholu Belýšov se pak nachází i přírodní rezervace Bělyšov se vzácnou květenou.

Vydávám se po žlutě značené turistické stezce. Cesta vede prudce do kopce, což je logické, neboť celý hřeben znatelně převyšuje okolní krajinu. Pod nohami mi šustí listí, co na podzim opadalo, a sem tam kolem cesty narážím na různě velké kameny. Nachází se zde buližníky, amfibolity či spility, takže to budou nejspíše některé z nich.

Vždy po několika desítkách či stovkách metrů mé cesty vzhůru narazím na zpevněnou a nově upravenou komunikaci, křižující se s mojí cestou a vedoucí rovně po vrstevnicích. Co mě upoutá je velké množství zdejších mysliveckých posedů a krmelců pro zvěř. Slunce příjemně hřeje a já poslouchám po zimě se rozezpívávající ptáky.

Dostávám se pod první z vrcholů Bělýšovského lesa - Bělýšov. Tento vrchol jsem (jako jediný ze zdějších) již jednou navštívil (23.4.2013). Právě kolem něj se rozkládá území přírodní rezervace, a tehdy jsem zde narazil na zajímavé rostliny - sasanky pryskyřníkovité, plicníky, dymnivky či jaterníky. Přicházím k informační tabuli přírodní rezervace. Dnes zde samozřejmě ještě nic neroste. Chvíli váhám zda vylezu znovu na vrchol, ale nakonec se rozhodnu pokračovat po žluté, která jej obchází.

Do této chvíle jsem cestu po které jdu znal, další její úseky budou pro mě však novinkou. Od informační tabule se cesta poněkud stáčí a já se dostávám do úseku, kam slunce svítí poněkud méně, což je poznat podle přebývajícího zbytku sněhu. Přicházím k rozcestníku Bělýšovský les.

Ten se nachází v sedle mezi Bělýšovem a hřbetem Říčej v místě nazývaném "U Pytláka". Pro turisty jsou zde lavičky k odpočinutí či občestvení. Pro Bělýšovský les typická je zdejší hřebenová cesta. Od místa, kde právě stojím, vede pěšinka po hřebenu až na vrchol Bělýšova, který já jsem obcházel, a naopak směrem na severovýchod k vrcholům Říčeje začíná široká pevná cesta.

Po této široké cestě se jde velmi přjemně a já začínám opět trochu stoupat, čeká mě cesta přes hřbet Říčej a jeho dva vrcholy. Zaslechnu náznak zpěvu drozda brávníka, jehož zpěv mám již z let minulých spojený s příchodem jara.

Zanedlouho přicházím k nižšímu vrcholu Říčeje. Chybí zde triangulační tyč, ale i tak je poznat, které místo je nejvšší. Je zde několik menších skalek a na svahu kousek od vrcholu i menší kamenné moře.

Jak jsem již psal, mezi oběma vrcholy Říčeje je mělké a úzké sedlo, na kterém je další drobná vyvýšenina. Udělám pár fotek nižšího vrcholu. Žlutá značka vede jen pár metrů západně od něj.

Hřebenová cesta vede pořád víceméně přímo a já už před sebou vidím další její kousek vedoucí do kopce. Blížím se totiž k nejvyššímu bodu Bělýšovského lesa - Říčeji (697 m n. m.). Začíná přibývat sněhu. Když jsem nahoře, je ho zde možná kolem 5 cm, což se v té letošní divné zimě zdá až příliš.

Na vrcholu zde tentokrát vidím červenobílou mírně vyvrácenou triangulační tyč v místě nejvyššího bodu. Vrchol jako takový neposkytuje žádný výhled do okolní krajiny, avšak to nevadí, jak zjistím za chvilku.

Žlutá turistická značka opět míjí vrchol jen několik metrů západně. Někdo zde nedaleko triangulační tyče postavil i dvě kamenné mohyly. I když už je poledne a slunce e spodle předpovědi mělo schovat, stále krásně svítí a i hřeje tak, že si musím sundat mikinu a jdu jen v bundě. Doma později zjišťuji že teplota vystoupala na 10 °C, na únor krásné.....

Opět kolem prozpěvují ptáci - sýkory (koňadra, modřinka, babka), slyším také brhlíka, vidím i strakapouda. Upoutá mě krásný trsík žlutých houbiček rostoucích kousek nad zemí ze stromu, které jsem určil jako penízovky sametonohé, ale kdo ví, doma už jsem si tak jistý nebyl. Každopádně byly krásné.

Jediné, co mi zatím na dnešní krásné procházce trochu scházelo, byly výhledy do krajiny. Ještě před uskutečněním výletu jsem se doma díval do mapy, kde jsem zjistil, že nedaleko nejvyššího vrcholu by se měla nacházet mýtina. Vydám se tedy kousek do západního svahu a čekám, že bude aspoň něco trochu vidět. Ovšem mé očekávání je mnohonásobně překonáno.

Otevře se přede mnou nádherný výhled na obec Chudenice a snad na všechny zdejší okolní kopce. Vidím tak pás Českého lesa od Čerchova přes Haltravský hřeben, Starý Herštejn, Lysou, Velký Zvon až po Přimdu, kopce Švihovské vrchoviny v čele s Úlíkovským hřbetem či Bolfánkem, identifikuji kopce Sedmihoří či Vlčí horu, nejvyšší vrchol Plaské pahorkatiny.

Poté, co se snažím identifikovat jednotlivé vrcholy (což se mi docela daří) se vracím zpět k vrcholu Říčeje, odkud budu pokračovat po žluté značce dále. Procházím kolem pěkné skalky, kterou si taktéž zvěčňuji na svém fotoaparátu.

Poté začíná žlutě značená cesta již klesat. Já však vím, že součástí Bělýšovského lesa je ještě jeden vrchol - Valba (664 m n. m.), kde jsem také ještě nebyl. Proto dočasně opouštím moji cestu a pokračuji po hřebeni. Zde už není široká pevná cesta, ale příjemná pěšinka, po které chodí asi nejvíce srnci a mufloni, které jsem vyrušil.

Hřeben vedoucí k Valbě se stáčí poněkud více na východ a tvoří jej tři vyvýšeniny. Jedná se o půl kilometru dlouhý boční hřeben. Stejně jako u nižšího vrcholu Říčeje zde nenacházím triangulační tyč a tak od oka určuji nejvyšší bod. Mezi stromy prosvítá silueta sousedního kopce Běleč, který už však nepatří k Bělýšovskému lesu. Sníh zde není téměř žádný, sem slunce svítí asi více.

Po stejné cestičce se vracím zpět, kde se napojím opět na žlutou turistickou značku. Sestupuji tedy dolů po příkrém svahu, který mě má vyvést ven z Bělýšovského lesa. Když vyjdu z lesa na louku, vidím již sousední kopec Běleč (712 m n. m.) v celé své kráse. Také čeká na moje zdolání.

 Měním plány a než pokračovat až k silnici a pak se vydat zpátky po cestě vedoucí tak 100 m dál a zpět k autu se vydávám opět lesem, ovšem již cestou při úpatí hřebenu. Po chvilce mně cesta vyvede na pastvině, odkud se opět rozprostírá krásný výhled do okolí. Zde chvíli dumám, jakou že to vidím stolovou horu v dálce za Srnčím vrchem nad vsí Ptenín, napadají mě tři - Hradišťský kopec, Třebouňský vrch a Vladař. Později doma podle mapy se přikláním k Třebouňskému vrchu, ale kdo ví:-)

Nyní mám v plánu projít osadou Bělýšov, která se rozkládá na severozápadním úpatí Bělýšovského lesa. Když však zdáli slyším štěkající psi, raději to vzdávám a jdu zpět na cestu do lesa. V takovýchto osadách o pár domech člověk nikdy neví, co na něj kde vyběhne (z vlastní zkušenosti). Obejdu tedy osadu lesem až na konci se vracím směrem k ní a fotím si koně na zdejší pastvině.

Pak se pozvolna stoupající cestou vydávám zpět hlouběji do lesa, abych nakonec vyšel na louce nad Slatinou, vesnicí, kde mám zaparkované auto. Nyní již je Slunce na obloze o kousek dále než ráno, tudíž už můžu vyfotit i (na začátku zmiňovanou) Velkou Doubravu.

Sejdu po louce na hlavní silnici a za chvíli jsem u auta. Dnešní výlet v krásném "jarním" počasí je u konce. Celkem jsem ušel kolem 9 km, avšak zabralo mi to přibližně 4 hodiny. Inu,  rád se kochám a rád fotím :-)

Fotografie v článku:

1) hřeben Bělýšovského lesa od Lučic

2) výhled z louky nad Slatinou na kopce Švihovské vrchoviny

3) značka "Evropsky významná lokalita" na okraji Bělýšovského lesa

4) jeden z kamenů na cestě

5) nově opravená zpevněná cesta a krmelec pro zvěř pod vrcholem Bělýšova

6) u cedule PR Bělýšov

7) rozcestník Bělýšovský les v sedle "U Pytláka"

8) sedlo "U Pytláka" u rozcestníku a turistický přístřešek

9) hřebenová cesta od sedla "U Pytláka" na Říčej

10) nižší vrchol Říčeje

11) kamenné moře blízko nižšího vrcholu Říčeje

12) cesta mezi vrcholy Říčeje

13) vrchol Říčeje, nejvyšší bod Bělýšovského lesa

14) kamenné mohyly blízko vrcholu Říčeje

15) houby na vrcholu Říčeje

16) výhled z paseky na západním svahu Říčeje

17) výhled z paseky na západním svahu Říčeje

18) skalky na hřebenu

19) cesta na Valbu

20) vrchol Valby

21) pohled z pastviny pod lesem na vedlejší kopec Běleč

22) výhled na Srnčí vrch a za ním (asi) Třebouňský vrch (stolová hora)

23) koně u dvora Bělýšov

24) Velká Doubrava z louky nad Slatinou

25) skalka u nižšího vrcholu Říčeje

26) video: výhledy z paseky pod vrcholem Říčeje

27) svahy Říčeje