Přírodní krásy České republiky

Krásný letní den a my vyrážíme na další výlet. Tentokrát je naším cílem Brčálnické údolí (údolí řeky Úhlavy) nedaleko Brčálníku (870 m n. m.), což je část Hojsovy stráže. Nachází se na Šumavě a je součástí geomorfologického podcelku Železnorudská hornatina.

Parkujeme ve vesnici Hojsova stráž (890 m n. m.) a vydáváme se jihovýchodním směrem po modré turistické značce. Nejdříve jdeme kousek po louce a poté již vstupujeme do lesa. Kousek za rozcestím Tomášův dvůr fotím krásné orchideje vemeníky, které rostou hned u cesty.

Pokračujeme dál lesem po příjemné lesní cestě. Při okraji lesní cesty roste jiný zástupce orchidejí prstnatec Fuchsův, a fotím také zástupce motýlů - běláska ovocného, okáče ječmínkového a okáče pýrového. A to už jsme u dalšího rozcestí Nad silnicí.

Opouštíme modrou turistickou značku a čeká nás strmý sestup po značce žluté, přibližně 120 výškových metrů do osady Brčálník. Jedná se především o hotelový komplex s několika hotely a pensiony. Když vyjdeme z lesa, občerstvíme se u jednoho z nich a pokračuje dále po silnici. Poprvé se nám otevřou krásné výhledy na Brčálnické údolí, za kterým se táhne hřbet Královského hvozdu (což je severozápadní výběžek a okrsek Železnorudské hornatiny).

Začíná zde také NS Brčálník, která na pěti informačních tabulích (hřeben Jezerní hory, železniční trať, PR Brčálnické mokřady, Můstecký hřeben, Úhlava) popisuje místní zajímavosti. My dnes máme v plánu velkou část této naučné stezky též projít. Pokračujeme proto po ní. Cesta vede po pastvině, přecházíme železniční trať a sestupujeme do Brčálnického údolí. Na pastvině poletují okáči luční a při jejím okraji černokřídlec smuteční.

Vstupujeme do smíšeného porostu a místní povalový chodník nám dává znamení, že níže už cesta asi nepovede. Právě jsme vstoupili do údolí, kterým si razí cestu řeka Úhlava, která pramení přibližně 2 km odtud na západním svahu hory Pancíř (1214 m n. m.).

Pak protéká právě zdejším Brčálnickým údolím, které je nejhlubším údolím Šumavy. Odděluje dva výrazné hřbety. Jedním je již zmiňovaný Královský hvozd s Jezerní horou, Svarohem, Velkým Kokrháčem, Ostrým či Špičákem, druhým je Pancířský (Můstecký) hřeben s vrcholy Velký Prenet, Můstek, Habr, Pancíř.

Poté co si přečtem informace o Úhlavě z informační tabule, pokračujeme dále v naší cestě. Dostáváme se na zamokřenou louku s porosty suchopýru a prstnatců Fuchsových. Pak se před námi objeví opět silnička u další informační tabule. Jsou na ní vyznačeny vrcholy Pancířského hřebenu objevující se před námi nad údolím na opačné straně a my zkoušíme určovat, který je který. Jde to těžce, protože výškové rozdíly v hřebenu nejsou velké.

Čeká nás úsek cesty po silničce, ze které na nás střídavě vykukuje již zmíněný Pancířský (Můstecký) hřeben. Zčásti prochází tato silnička po východní hranici PR Brčálnické mokřady a tak se tu vyskytují rostliny, které mají rádi vlhko, například pcháče či tužebník jilmový. Poprvé fotím nočního motýla kovolesklece jestřábníkovitého a už podruhé běhěm naší cesty vidím bělásky ovocné, tentokrát v páru.

Z pcháčů saje nektar i lišaj dlouhozobka svízelová, kterou se snažím též vyfotografovat, ale její rychlé kmitání křídel mi to pořádně neumožní. Radost mám také z rostliny kolotočník ozdobný, jejíž žluté květy září do dálky.

Opět křižujeme Úhlavu a zde máme možnost se z informační tabule dozvědět něco o PR Brčálnické mokřady. Nachází se v nadmořské výšce 735 - 820 m n. m. a její páteří je přirozeně meandrující tok Úhlavy s přítoky, nivami, prameništi a rašeliništi. Vzniklo zde tak území s velkou druhovou i biotopovou rozmanitostí.

Zde naučnou stezku opouštíme, protože se chceme dostat zpět do Hojsovy stráže po zelené. Pokračujeme po silničce a před námi se objevuje přečerpávací vodní elektrárna Černé jezero s vodní nádrží Pod Černým jezerem. Byla to první přečerpávací vodní elektrárna v Čechách.

Nyní zjišťujeme, kudy dále. Podle mapy bychom měli přejít hráz na druhý břeh Úhlavy, bohužel vstup na ní je zakázán. Nezbývá nic jiného než řeku přebrodit. Voda je ledová a hloubka asi po kolena, ale daří se nám to. V lese na druhé straně se pak napojíme na zelenou. Později doma zjišťujeme, že jsme u oné tabule o PR měli sejít ze silničky a dát se po cestě po vpravo. 

Nyní nás čeká asi 2,5 km rovinatá cesta po zelené turistické značce krásným Úhlavským údolím. Podél cesty všude kvetou náprstníky červené, věsenka nachová a vidíme i udatnu lesní. Radost mi dělí i tesařík (Anastrangalia sanguinolenta) nebo nosatec (Otiorhynchus sp.).

Dostáváme se k rozcestí Zadní Hamry - most a odtud pokračujeme k železniční stanici Hojsova stráž. Tato stanice však neleží přímo v obci, ta je od ní vzdálena ještě 2 km. Vydáváme se teda nejdříve po vrstevnicích, potom začínáme stoupat smrkovým lesem k Hojsově stráži. Při občerstvení v lese si fotím tesaříka smrkového. Zanedlouho zelenou značku opouštíme a čeká nás nejstrmější stoupání dne po modré až do Hojsovy stráže. Když vyjdeme strmou lesní pěšinkou na hlavní silnici ve směru Zelená Lhota - Hojsova stráž, vyfotím si ještě tesaříka tesaříkovitého a pak už jsme u auta a vyrážíme na cestu zpět.Celkem jsme ušli 13 km.

Fotografie v článku:

1) pohled z Brčálníku na hřbet Královského hvozdu a Brčálnické údolí

2) vemeník

3) okáč ječmínkový

4) pohled na Královský hvozd nad Brčálnickým údolím

5) chodníček v Brčálnickém údolí

6) dřevěný most přes Úhlavu

7) Úhlava v Brčálnickém údolí

8) pohled na Pancířský (Můstecký) hřeben

9) pár bělásků ovocných

10) kolotočník ozdobný

11) vodní nádrž Pod Černým jezerem

12) přečerpávací elektrárna Černé jezero

13) porost náprstníků červených

14) tesařík (Anastrangalia sanguinolenta)

15) nejstrmější úsek do Hojsovy stráže od rozcestí Hojsova stráž - rozcestí