Přírodní krásy České republiky

Přijíždíme autem do Hory Svatého Šebestiána (okres Chomutov), obce v Krušných horách, nedaleko státní hranice s Německem. Dnes to bude náš výchozí bod pro náš cyklovýlet místní přírodou. Vydáváme se po červené turistické značce do údolí říčky Chomutovky. Zpočátku naší trasy se pohybujeme v otevřené krajinně s vlhčími loukami a modlíme se, aby vydrželo počasí a nespustil se slibovaný déšť. Zatím je zataženo, ale neprší.

Sjedeme tedy do údolí Chomutovky, kde nás nyní čeká pouze necelý km při jejím toku, než odbočíme. Dnes si tuto říčku však ještě užijeme, neboť podle naplánované trasy se budem vracet opět silničkou kolem Chomutovky,  proti jejímu proudu Bezručovým údolím. Nyní si zde fotím krásnou rostlinu oměj šalamounek a zdejší vodopád Chomutovky.

Chomutovka pramení 2,5 km severozápadně od Hory Svatého Šebestiána a jedná se o levostranný přítok Ohře. Přijíždíme k turistickému rozcestníku Bezručovo údolí a vydáváme se na sever, dočasně tak Chomutovku opouštíme. A jak hned zjišťujeme, čeká nás první dnešní výraznější stoupání. Jelikož musíme překonat kousek po nezpevněné cestě a navíc docela do kopce, kola tlačíme. Pak se konečně zas napojujeme na zpevněnou cestu a začíná převažovat mírně zvlněný terén náhorní planiny. Vydýcháme se a pokračujeme.

Zdejší krajina působí opuštěně a je to liduprázno. Jedem po příjemné silničce mezi smrkovými lesy s příměsí břízy. Ta je zde typicky proto, neboť celá okolní krajina je zde tvořena bažinami, rašeliništi a prameništi. Míjíme dnešní první rybník, který je i na mapách bezejmenný, nicméně je krásný a zapadá do místní přírody.

Za tímto rybníkem se napojujeme na další silničku, která od té naší vede skoro pod úhlem 90°, nicméně pořád se pohybujeme po červené turistické značce. Střídavě stoupáme a opět klesáme po silničce vedoucí nyní čistě smrkovým lesem.

Za rozcestníkem Hadinec se krajina více otevře a kolem cesty lemované břízami se najednou objevují podmáčené louky. Blížíme se k Novému rybníku. 

Stále jsme nepotkali jedinou živou duši a stále naštěstí neprší. Přijíždíme k Novému rybníku, který leží na okraji Novodomského rašeliniště. Ze tří stran je na břehu lemován břízkami, z jedné podmáčenou smrčinou a vznikl zatopením prostoru po dolování rašeliny. Zde jsme také nejblíže NPR Novodomské rašeliniště.

Novodomské rašeliniště je jedním z řady rašeliništ náhorní plošiny Krušných hor. Předmětem ochrany je zde rozvodnicové vrchoviště s mohutnými podzemními prameny. Patří k nejzachovalejším rašeliništím v Evropě, proto bylo v roce 1967 vyhlášeno NPR. Je tvořeno dvěma samostatnými rašeliništi - Načetínským a Jezerním a jeho rozloha je 574,8 ha. Obě zmíněná rašeliniště jsou dotovány mohutnými podzemními prameny a vzájemně jsou propojena podmáčenou smrčinou.

Rezervaci charakterizují rozsáhlé porosty borovice kleče s velkou druhovou rozmanitostí. Je zde možno nalézt rojovník bahenní, břízu trpasličí, kyhanku sivolistou, rosnatku okrouhlolistou, klikvu bahenní či šichu černou. Roste zde i suchopýr pochvatý. Samotné území NPR není veřejnosti přístupné, právě z důvodu ochrany místní fauny a flóry.

Když si přečteme na informační tabuli informace o tomto rašeliništi, začneme se mu na svých bicyklech vzdalovat. Projíždíme kolem rozcestníku Nový dům - hájovna, který se nachází 400 m od Starého rybníka, našeho dalšího cíle. V okolí rozcestníku stojí pár starých budov, dnes v soukromém majetku myslivců.

Přijíždíme ke Starému rybníku, což je největší rybník rašeliništního typu v chomutovském okrese. Ještě lépe by rybník vyniknul při slunečném počasí, kdy by jeho hladina měla krásné modrou barvu, a ne šedou jako dnes. Nicméně i přesto jsme rádi, že zatím stále neprší. Když se pokocháme a posvačíme, je čas se vydat dále. 

Nepokračujeme však po krásné asfaltové silničce vedoucí při východní straně rybníka, ale vydáváme se po modré značce směrem do lesa, kde nás lesní cesta má dovést blíže k toku potoka Kameničky, podél něhož máme v plánu se vydat. 

Když vyjedem z lesa, napojíme se na asfaltovou silničku, střídavě výborné a slabší kvality, po které nás nyní bude čekat skoro sedmikilometrový sjezd nejdříve při toku jednoho z krušnohorských potůčků a poté při toku potoka Kameničky, do kterého se tento potok vlévá. Pod soutokem těchto potoků zastavujeme u místní zajímavosti, kterou je Dieterova štola (převáděcí tunel). Ta byla vyražena mezi Kameničkou a Chomutovkou a má délku 1,2 km, šířku šířku 1,2 m a výšku 1,8 m. Původně sloužila k odvodu rašeliništní vody z Nového a Starého rybníka do Chomutovky, aby se tato voda nedostala do přehrady Kamenička, nacházející se jihovýchodněji odtud, po proudu potoka. Dnes se používá pouze při vysokých stavech vody.

Klesáme níž a níž a údolí potoka Kameničky se neustále prohlubuje a svahy lemované skalisky nalevo i napravo od nás se neustále zvyšují. Přijíždíme k informační tabuli PP Buky nad Kameničkou. Jedná se o přirozený asi 200 let starý komplex bukoklenového lesa na prudkém srázu kopce k potoku Kameničce. V imisemi  postižené oblasti Krušných hor se jedná o ojedinělou lokalitu původních bučin.

Krásnou přírodou, stále lidprázdnou (zatím jsme nepotkali žádného jiného turistu či cyklistu!) si vychutnáváme klesání k vodní nádrži Kamenička. Co nás však vůbec netěší je, že tentokrát asi meteorologům předpověď vyjde, neboť začíná drobně poprchávat.

Vodní nádrž Kamenička je údolní přehradní nádrž na stejnojmenném potoce. Hlavním důvodem jejího vzniku byla potřeba zásobovat pitnou vodou severočeskou hnědouhelnou oblast. Snižuje také povodňové průtoky v potoce. Kolem přehrady se rozprostírají lesy a je zde nádherné, klidné místo.

Hráz nádrže je současně také technickou památkou. Je dlouhá 153 m, vysoká 32 m. Koruna hráze je zdobena romantickými věžičkami a cimbuřím. Plocha nádrže je pak 6 ha. Pro veřejnost je však hráz uzavřena, kromě dnů otevřených dvěří jednou do roka. Na místě přehrady kdysi stávala osada Kamenička, která musela ustoupit stavbě přehrady.

U přehrady se nám náhle vydatně rozprší a my nejsme vůbec nadšeni. Aby také ano, když nás čeká cesta Bezručovým údolím proti proudu toku Chomutovky v délce 7 km, z čehož plyne, že to bude navíc neustále do kopce. Sjedeme tedy na rozcestí blízko místa, kde se stýkají údolí Kameničky s Bezručovo údolím a kde se vlévá Kamenička do Chomutovky. Pod turistickým přístřeškem navlékáme pláštěnky.

Od této chvíle až na konec trasy k autu v Hoře Svatého Šebestiána jsem neudělal ani jednu fotku, neboť fotoaparát putovat do batohu pod pláštěnku. Mrzelo mě to, protože již zmíněné Bezručovo údolí, kterým se v dešti vydáváme proti proudu říčky Chomutovky je jedním z nejdelších (13 km), nejhlubších a nejkrásnějších údolí Krušných hor. Bohužel od této chvíle je naším jediným přáním co nejdříve dosáhnout místa, kde stojí naše auto, protože za chvíli jsme stejně celí mokří, díky neprodyšné pláštěnce a cestě do kopce i zpocení a udýchaní.

 Avšak i přes špatné počasí zvláště v posledním úseku cesty to byl krásný výlet v nádherné přírodě, která je zdá se ušetřena návalu lidí, což je dobře, a já mám osobně taková místa nejraději. Ujeli jsme celkem 24 km.

Fotografie v článku:

1) krajina v okolí Hory Svatého Šebestiána

2) vodopád Chomutovky

3) cesta při výjezdu od Chomutovky na náhorní planinu

4) cesta kolem bezejmenného rybníka

5) zamokřené louky a rašeliniště kolem cesty

6) rašeliniště kolem cesty lemované břízami

7) Nový rybník

8) Nový rybník

9) cesta od Nového ke Starému rybníku

10) silnička u Starého rybníku

11) Starý rybník

12) cesta kolem potoka Kameničky

13) Dieterova štola

14) údolí Kameničky

15) přehradní nádrž Kamenička

16) hráz přehradní nádrže Kamenička

17) hráz přehradní nádrže Kamenička

18) křižovatka v místě styku údolí Kameničky a Bezručova údolí

19) cesta ke křižovatce pod přehradou

20) oměj šalamounek u Chomutovky