Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bořeň a Zlatník (1.5.2014, České středohoří)

Pobyt v Českém středohoří (26. 4. - 3. 5.) - den 6.

den 1. - 26.4. - Holý vrch (458 m), Koštálov (481 m)

den 2. - 27.4. - Boreč (449 m), Ostrý (553 m), Lipská hora (689 m), Oltářík (566 m), Plešivec (477 m)

den 3. - 28.4. - Srdov (482 m), Oblík (509 m)

den 4. - 29.4. - Kamýk (437 m), Číčov (477 m), Syslík (285 m), Milá (510 m), Raná (457 m), Křížové vršky (386 m)

den 5. - 30.4. - Lovoš (570 m), Milešovka (837 m), Radobýl (399 m)

den 6. - 1.5. - Bořeň (539 m), Zlatník (522 m)

den 7. - 2.5. - Hazmburk (418 m), Sutomský vrch (505 m)

Když jsem v roce 2007 navštívil v rámci přírodovědné exkurze poprvé České středohoří, tak mně zdejší krajina učarovala. Letos se mi podařilo si cestu do tohoto malebného koutu České republiky zopakovat. Když jsem hledal na mapě místa, kam se během týdenního pobytu vydat, logicky jsem nejprve brouzdal na mapě v okolí Milešovky, nejvyšší a nejznámější hory Českého středohoří.

p1360453.jpg

Když už jsem si vytipoval velké množství kopců, na které následující dny podniknu výlet, jméno Bořeň v mém seznamu stále chybělo. Neměl jsem o jeho existenci ani ponětí, navíc leží poněkud stranou od hlavní oblasti Českého středohoří. Poté jsem jej na internetu objevil a tento kopec mě ihned zaujal.

p1360442.jpg

Všude se o něm píší jen superlativa, mluví se o něm jako o nejkrásnějším kopci v Českém středohoří, proto nemohl chybět v mém seznamu vrcholů,  jejichž zdolání jsem považoval za prioritu. Návštěva Bořně vyšla na šestý den mého pobytu. Na rozdíl od předešlých dnů, kdy většinou dopoledne byla mlha, která se poté začala rozplývat, to bylo dnes naopak.

p1360635.jpg

Od rána jasno a nebe téměř bez mráčku. Proto na nic nečekám a vyjíždím autem do města Bílina, odkud je Bořeň nejlépe dosažitelný. Auto nechávám zaparkované na okraji města u zahrádkářské kolonie a vydávám se po zeleně značené stezce na Bořeň. Jen co vkročím na louku za zahradami o obejdu křovisko lemující cestu, objeví se předemnou jeho nezaměnitelná silueta.

p1360456.jpg

Bořeň (539 m n. m.) je opravdu pozoruhodný kopec a z každé strany vypadá jinak. Jedná se o nejvýraznější dominantu města Bíliny, od které je vzdálen asi 2 km. Svou siluetou, téměř kolmo vystupujícími skalními stěnami, je unikátní nejen v Českém středohoří, ale v rámci celé České republiky. Jedná se o největší povrchový znělcový útvar ve střední Evropě. Mrazovým zvětráváním se utvářely postupně skalní jehly, sloupy či věže, až vznikl skalnatý Bořeň v dnešní podobě.

p1360471.jpg

Vystupuje vysoko nad okolní krajinu a údolí řeky Bíliny převyšuje o 340 m. Bořeň je domovem mnoha vzácných druhů rostlin a živočichů, proto na něm byla zřízena národní přírodní rezervace. Na skalnatých svazích nalezneme například tařice skalní, lomikámen trsnatý. Já mám štěstí na hvězdnici alpskou (Aster alpinus), tolitu lékařskou (Vincetoxicum hirundinaria), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica)  či hvozdík sivý (Dianthus gratianopolitanus).

hvezdnice.jpg

hvozdik-sivy.jpg

Cesta, po které jdu na vrchol Bořně je také naučnou stezkou. Procházím přes Liběšickou stráň, na které je u cesty jedna z informačních tabulí a která je nejcennější součástí národní přírodní rezervace. Jsou zde chráněna stepní společenstva s glaciálními relikty, mezi něž patří již zmiňovaná hvězdnice alpská.

p1360490.jpg

V nižších patrech Bořně v současné době dominují porosty borovice černé (Pinus nigra), které jsou zde velice negativním prvkem. Zatlačuje místní dřeviny a byliny, které nejsou schopny růst na koberci z jejího těžko rozložitelného jehličí. Já však procházím převážně lesem listnatým s javory a podrostem tvořeným například kvetoucím ptačincem velkokvětým (Stellaria holostea).

p1360494.jpg

Úzkými cestičkami mezi skalami pokračuji k vrcholu. Kruhové výhledy z něj jsou též vyhlášené, proto už se nemohu dočkat, až stanu na vrcholové plošince. Bořeň využívají také horolezci a je nejoblíbenějším horolezeckým terénem široko daleko.

p1360512.jpg

Postupně ukrajuji další výškové metry po znělcových skalkách a už jsem na vrcholu. Ten tvoří podobně jako na Lipské hoře vodorovné znělcové terasy. Na rozdíl od Lipské hory je zde však výhled opravdu kruhový. I když je stále jasno, vzdálenější místa jsou poněkud v oparu, nicméně výhled je přesto fascinující.

p1360609.jpg

Již chápu ty superlativy, je zde vskutku parádně. Zpočátku jsem tu jen já a jeden postarší pán s vnoučkem. Postupně se rozhlížím všemi směry. Nejbližšími kopci, které odsud vidíte jsou na jihozápadě Želenický vrch a za ním Zlatník. Tyto dva kopce spolu s Bořněm tvoří skupinu výrazných znělcových kopců, tzv. mosteckých fonolitů. Bořeň je z nich nejvyšší a nejnavštěvovanější.

p1360548.jpg

Co dalšího můžeme z Bořně vidět? Kromě dalších vrcholů Českého středohoří je to město Bílina a radovesická výsypka, oblast podkrušnohorské pánve, kde se těží hnědé uhlí a za dobré viditelnosti i hradbu Krušných hor a Doupovské hory. Strávil jsem na Bořni možná hodinu, at už focením, či jen odpočinkem na kamenné terase a rozhlížením se do dáli. Prostě parádní pocit. Je těžké označit nejhezčí kopec Českého středohoří, nicméně Bořeň opravdu patří k těm nej.

p1360535.jpg

Vrcholové terasy dokreslují porosty dubů a ojedinělých jeřábů, které jsou v tomto období čerstvě olistěné. Při hodinovém kochání se a rozjímání pozoruji, že se postupně zhoršuje viditelnost a opar je stále silnější. Navíc v dálce už je skoro zataženo. Předpověd pro dnešní den, která hlásila postupné zatahování oblohy a déšť s bouřkami se začíná naplňovat.

p1360532.jpg

p1360589.jpg

Jsem velmi rád, že jsem vyrazil časně z rána, neboť na Bořeň se postupně začíná trousit čím dál více turistů, například rodiny s dětmi. Asi jsem zde potkal nejvíce lidí ze všech mnou navštívených kopců Českého středohoří. Ale vůbec se těm lidem nedivím, je zde opravdu nádherně.

p1360616.jpg

Poté dojdu po stejné cestě zpět do Bíliny. Jak jsem již psal, nejbližšími vrchy od Bořně jsou Želenický vrch a Zlatník. Želenický vrch je zpola vykousnutý díky kamenolomu a vstup na něj je snad dokonce zakázán. Ovšem Zlatník mě láká. Již jsem si zjistil, že na vrchol už bohužel nevede značená cesta, proto mám pro jistotu v GPS zanesnou trasu podle mapy.cz po cestičce, která má být místy zarostlá, ale má vést až na vrchol.

p1360636.jpg

Zlatník (522 m n. m.) je mohutná znělcová kupa se dvěma vrcholy oddělenými mělkým sedlem. Nejkrásnější je určitě od západu, odkud se zvedá příkrým svahem ozdobeným četnými skalami. Zlatník je významný taktéž z hlediska živé přírody. Jižní a západní svahy obrácené ke Slunci jsou bohaté na chráněné druhy rostlin, jako je hlaváček jarní, kozinec bezlodyžný, bělozářka liliovitá či mochna písečná.

p1360659.jpg

Já se na Zlatník však nevydám od západu, ale od jihovýchodu a jeho nejkrásnější strana mi tudíž zůstane skryta. Zaparkuji před vsí Svinčice a vydávám se po polní cestě ke Zlatníku. Vede zde sice silnička pro potřeby zemědělců, ale pro ostatní je zde vjezd zakázán. Každou chvíli pozoruji oblohu, jestli už se nežene nějaká bouřka. Zatím to však pořád vypadá nadějně.

p1360669.jpg

Ze silničky pokračuji po polní cestě až k úpatí Zlatníku. Celou cestu mě po mé pravé ruce provází silueta Bořně, který odsud vypadá zase trochu jinak. Vstupuji do lesa a po chvíli začíná přímo k vrcholu stoupat úzká cestička. Ve své prostřední části vede trnkovým křovím, avšak dá se po ní bez problémů projít až k vrcholu. Možná že v létě, kdy větvičky křovisek poporostou to bude s přístupem horší.

p1360703.jpg

Přicházím na plošinku beze stromů mezi vrcholy Zlatníku a chvíli zkoumám, kudy se dostanu k nejvyššímu bodu, kde se dočkám slibovaných výhledů. I když Zlatník je daleko méně navštěvovaný než Bořeň a celou cestu jsem nikoho nepotkal, slyším kousek od sebe hlasy. Když se porozhlédnu, vidím za loňskou třtinou křovištní sedět na kládě dva muže tmavší barvy pleti. Můžu říct, že jsem v té době nebyl moc klidný. Šel jsem na opačnou stranu než oni seděli, když v tom najednou začali hvízdat na kohosi třetího který byl někde tam, kam jsem právě šel já, a i oni se vydali za mnou. Nu, v tu chvíli mi srdce bilo jako o závod.

p1360680.jpg

I když Zlatník neleží zrovna daleko od nechvalně proslulé mostecké části Chánov, jednalo se naštěstí asi o nějaké turisty nebo trampy tmavší pleti, kteří si zde začali rozdělávat oheň. Avšak musím říct, že výhledů jsem si moc neužil. Jednak z důvodu mlhy, která na rozdíl od mé návštěvy Bořně začala houstnout, jednak díky přítomnosti těchto pánu a vědomí, že jsem na celém Zlatníku jen já a oni.

p1360687.jpg

Za dobré viditelnosti se návštěvníkům však otevře téměř letecký pohled do údolí Bíliny, na obec České Zlatníky a okolí Mostu. Udělám si tedy pár fotek a videí a svižným krokem se vydávám zpět. Cestou zpět potkávám ještě další turisty - otce s dcerou a usoudím tak, že to s návštěvností Zlatníku přece jen nebude tak špatné i přes jeho zarostlé a neznačené cestičky k vrcholu.

p1360722.jpg

Jdu tedy polní cestou zpět k autu, znovu si fotím siluety Želenického vrchu a Bořně, a obloha nade mnou se začíná zatahovat a já si říkám, že bych to k autu mohl stihnout ještě před příchodem deště. Ten skutečně přichází v době, kdy jsem asi 50 m od auta a já mám radost, jak jsem si to všechno přesně naplánoval. To však ještě netuším, že když nastartuju auto, zjistím, že mám píchnutou pneumatiku (tak to alespoň vypadá, později v servisu zjistili, že mám ulomený ventilek).

p1360728.jpg

A i když jsem měl původně v plánu ještě někam vyrazit, nyní mám v hlavě jen to, jak co nejrychleji vyměnit pneumatiku před blížící se bouřkou. Bohužel dojde ještě k větší pohromě a sice, když mi na svažité silnici, poté co sundám píchlou pneumatiku, spadne auto z heveru na nápravu. Nad hlavou se mi navíc mezitím slušně rozehřmělo a rozpršelo. Nezbývá než si zavolat pomoc od pojišťovny. Na tu čekám s bouří nad hlavou v autě bez kola asi dalších 45 minut. Když technik přijede a vymění mi pneumatiku, už mám dnes jen jediný cíl. V pohodě a klidu dojet do Kocourova. I přes tohle neveselé zakončení výpravy však dnešek stál za to, a hlavně návštěva Bořně byla parádním zážitkem.

p1360651.jpg

Fotografie v článku:

1) Bořeň od zahrádkářské kolonie v Bílině

2) Bořeň

3) Bořeň

4) Bořeň od zahrádkářské kolonie v Bílině

5) pohled směrem na Želenický vrch a Zlatník z přístupové cesty na Bořeň

6) hvězdnice alpská

7) hvozdík sivý

8) cesta listnatým lesem na Bořeň

9) výhled na Želenický vrch a Zlatník z jedné z vyhlídek pod vrcholem

p1360487.jpg

10) koniklec luční český na Bořni

11) vrchol Bořně

12) výhled z vrcholu Bořně na Želenický vrch a Zlatník (vzadu)

13) výhled na město Bílina

14) dub na vrcholu Bořně

15) výhled z vrcholu na Želenický vrch a Zlatník

16) výhled na podkrušnohorskou pánev

17) Zlatník

18) cesta na Zlatník od Svinčic

p1360465.jpg

19) trnitá cestička na vrchol Zlatníku

20) plošinka mezi vrcholy Zlatníku

21) výhled ze Zlatníku na ves České Zlatníky

22) výhled ze Zlatníku na ves České Zlatníky

23) Želenický vrch

p1360552.jpg

24) přicházející bouřkové mraky

25) Bořeň z cesty ze Svinčic na Zlatník

26) cesta na Bořeň

27) Liběšická stráň na Bořni

28) znělcové terasy na Bořni

29) violka trojbarevná skalní (Viola tricolor subsp. saxatilis) na Bořni

p1360479.jpg

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Bořeň a Zlatník

(Bruklin, 14. 11. 2015 18:27)

Moc se mi líbil Váš popis výletu na Bořeň i na Zlatník. Na Bořni jsem byla cca před 3-4 roky a na Zlatník bych se ráda vypravila s kamarádkou, ale mám strach, jednak z těch černých tváří a i trochu z výstupu. Je mi totiž 75 let a klouby a páteř už tak dobře nefungují, bohužel...Fotky jsou moc hezké.

Re: Bořeň a Zlatník

(prirodnikrasycr, 14. 11. 2015 19:30)

Dobrý den, děkuji za pochvalu. Myslím, že má příhoda na Zlatníku byla výjimka, a že tam určitě nebude nebezpečno. Cesta nahoru vede, byl jsem tam brzy na jaře, možná trochu déle v létě bude poněkud zarostlá keři. Ale pokud jste zvládla cestu na Bořeň, tak myslím, že ani Zlatník by Vám problém nedělal.....výhledy nejsou tak rozsáhlé jako z Bořeně, ale také pěkné;)

 

 



Statistiky

Online: 4
Celkem: 98432
Měsíc: 2222
Den: 97