Přírodní krásy České republiky

Pobyt v Českém středohoří (26. 4. - 3. 5.) - den 5.

den 1. - 26.4. - Holý vrch (458 m), Koštálov (481 m)

den 2. - 27.4. - Boreč (449 m), Ostrý (553 m), Lipská hora (689 m), Oltářík (566 m), Plešivec (477 m)

den 3. - 28.4. - Srdov (482 m), Oblík (509 m)

den 4. - 29.4. - Kamýk (437 m), Číčov (477 m), Syslík (285 m), Milá (510 m), Raná (457 m), Křížové vršky (386 m)

den 5. - 30.4. - Lovoš (570 m), Milešovka (837 m), Radobýl (399 m)

den 6. - 1.5. - Bořeň (539 m), Zlatník (522 m)

den 7. - 2.5. - Hazmburk (418 m), Sutomský vrch (505 m)

Tento den mělo být asi nejstabilnější počasí z celého mého týdenního pobytu, tzn. neměly hrozit bouřky a mělo být převážně polojasno až skoro jasno. Proto jsem se rozhodl, že dnes zdolám dva kopce, na které to rozhodně není jen několikaminutový výstup, naopak výšlap na ně dá člověku pěkně zabrat. Těmi kopci jsou Lovoš a Milešovka - oba jistojistě patří mezi ty nejznámější a nejdominantnější v Českém středohoří.

Ráno to skutečně vypadá, že by mohl být pěkný den. Sice je oblačno, ale nad Milešovkou se již začíná oblačnost protrhávat a já vyjíždím natěšený do vesničky Opárno, která je nejlepším výchozím bodem na Lovoš. Nad Milešovkou, tyčící se za řepkovými poli, která svou žlutou barvou září do dálky, je pořád jasněji. Parkuji v Opárnu, pěkné upravené vesničce, a už se vydávám k místní zřícenině stejnojmenného hradu.

Opárno (vesnice i hrad) se nachází nedaleko Lovosic, od kterých je odděluje právě masiv Lovoše a sousedního vrcholu Kybička. Ke zřícenině, ze které se dochovala plášťová hradba s oblými čely a zbytky hradního paláce, je to z vesnice asi 500 m. Stejnou cestou se vydávám zpět, i když původní záměr byl dojít na Lovoš od hradu přes krásné Opárenské údolí, kudy protéká Milešovský potok. Avšak z důvodu dnešního plánovaného zdolání královny Českého středohoří - Milešovky od tohoto záměru ustupuji. 

Za chvíli již vcházím za vesnicí do krásného listnatého lesa, kterým půjdu k vrcholu. Stromy jsou již olistěné (díky letošnímu brzkému jaru) a jasně zelená barva mladých listů září do dálky. Jdu po modře značené turistické cestě, po které prochází i NS Lovoš, takže se při jejím okraji nachází informační tabule popisující místní zajímavosti.

Jak již bylo řečeno, masiv Lovoše je tvořen dvěma kužely - Lovošem (570 m n. m.) a nižší Kybičkou (489 m n. m.). Když přijdu do sedla mezi nimi, vydávám se nejprve na vrchol Kybičky k Panenským kamenům. Jedná se o znělcovou skalku, od které jsou omezené výhledy na Žernosecké jezero a Lovosice. Bohužel právě tímto směrem je zřetelný opar a viditelnost není tudíž dobrá.

Zatímco je Kybička tvořena znělcem, sousední Lovoš je kopec čedičový. Vracím se do sedla a pokračuji na vrchol Lovoše. Stoupání zde začíná být prudší. Za chvíli po pravé straně cesty zmizí stromy a mně se otevřou první krásné výhledy na blízké i vzdálenější kopce Českého středohoří.

Zatímco Lovosice, Hazmburk nebo Košťálov jsou v oparu, směrem k Milešovce, Ostrému, Lipské hoře, Solanské hoře či Oltáříku je jasno a výhled krásný. Na to, že je konec dubna, je celý týden krásně teplo, kdy můžu už od rána vyrazit pouze v kraťasech a tričku.

Vrchol a svahy Lovoše jsou národní přírodní rezervací. Na svazích hory rostou travnaté porosty skalní stepi, lesostepní porosty a suťový les. Najdeme zde také mnoho chráněných druhů rostlin, já zde zastihuji v květu chrpu chlumní (Centaurea triumfettii), lociku vytrvalou (Lactuca perennis) či měsíčnici roční (Lunaria annua). Jako na každém stepním kopci v Českém středohoří zde poletuje množství motýlů. Jsou zde otakárci fenykloví (Papilio machaon) , otakárci ovocní (Iphiclides podalirius), modrásci rozchodníkoví (Scolitantides orion) či zejkovci hluchavkoví (Pseudopanthera macularia)

A už jsem na vrcholu u turistické chaty. Ta zde však neslouží jen turistům, ale i jako telekomunikační objekt. Chata je otevřena každý pátek 15:00 - 22:00, sobotu 10:00 - 22:00, v neděli a o svátcích 10:00 - 16:00. I já se těšil, jak si dám v chatě klobásu, bohužel přicházím ve středu a předem jsem se o otevírací době neinformoval.

Kužel Lovoše je dominantou okolí Lovosic a je odtud nádherný výhled z vyhlídkové plošiny nad turistickou chatou. Severním směrem je vidět Milešovka či Kletečná, na západě Hradišťany či Lipská hora, na severovýchodě vidíme, jak si razí cestu řeka Labe údolím Porta Bohemica (Brána Čech) a za ní se na východě tyčí vrchy Radobýl či Plešivec. Od jihovýchodu na jihozápad máme jako na dlani město Lovosice či kopce Ovčín, Košťálov či Hazmburk, bohužel dnes je na této straně pořád mlhavo.

Kochám se výhledy na vyhlídkové plošině a ve směru pohledu na Milešovku a Kletečnou jsem právě svědkem jakéhosi rojení klopušek (blíže neurčeného druhu). Některé používají jako přistávací dráhu i mojí osobu. Snažím se udělat fotografie Milešovky bez hmyzího doprovodu, ale je to vskutku nemožné.

Když posvačím na lavičkách u chaty při pohledu na Lovosice v mlze, vydávám se stejnou cestou zpět k autu. Celou dobu jsem byl na Lovoši sám a ani cestou jsem nikoho nepotkal. Ale to bylo hlavně asi tím, že byl všední den dopoledne a většina lidí byla v práci a jen málo z nich si vzalo neplacené volno jako já.

Když nastartuju v Opárnu auto, už vím, jaký bude můj další cíl - Milešovka, nejvyšší hora Českého středohoří. Přijíždím do vesničky Milešov, nad kterou se tyčí známá královna Českého středohoří, dosahující výšky 837 m n. m.. Za daleko důležitější údaj však považuji to, že na třech kilometrech po červené trase z Milešova je převýšení 457 m. Čeká mě tedy pěkně prudký výšlap.

Ale to už vím, neboť výstup z Milešova už jsem jednou v roce 2007 absolvoval. Vyrážím po červené nejprve do mírnějšího kopce, nebo alespoň zatím ne do takévého, jaký mě čeká za chvíli. V místě, kde je při cestě po levé straně louka, se naskytně pohled na Milešovku v celé své kráse, navíc je nádherně nasvícená sluncem.

Po 1,3 km přicházím k hranici NPR Milešovka a svahy a tím i výstup začíná být náročnější. Jde se po kamenité cestě listnatým lesem a trasa směrem k vrcholu neustále kličkuje v serpentinách a někdy člověku může připadat nekonečná. Jak jsem již psal, převýšení je opravdu značné. Zanedlouho vidítě okolní kopce, např. nedaleký Milešovský kloc (674 m n. m.) jako malé kopečky. Tak Milešovka ční nad svým okolím.

Na rozdíl od Lovoše se na Milešovku nelze dostat autem. Vedou k ní pouze zmíněné kamenité cestičky krásným listnatým lesem a také nákladní lanovka. Milešovka je výrazný kužel vzniklý vulkanickými procesy a celý kopec je tvořen horninou znělcem. Říká se o ní, že je největrnější horou Česka, bezvětří je tu prý jen osm dní v roce. Kromě toho je i horou nejbouřlivější.

Z tohoto důvodu byla také na vrcholu  vybudována v roce 1905 meteorologická stanice, součástí které je i 19 m vysoká rozhledna, z níž se naskytne krásný kruhový výhled na České středohoří. Provoz meteorologické stanice, ale i restaurace na vrcholu zajišťuje zmiňovaná nákladní lanovka, která vede severním svahem.

Převládajícím lesním biotopem jsou na Milešovce dubohrabřiny, bučiny a doubravy. Roste zde celá řada chráněných rostlin, např. kosatec bezlistý (Iris aphylla) či lilie zlatohlávek (Lilium martagon). Milešovka je také významným místem výskytu glaciálních reliktů medvědice lékařské a kapradinky skalní.

Významnou lokalitou jsou Výří skály, což je 30 m vysoká skalní stěna bez lesnatého porostu na jihozápadním svahu se setkáme s tařicí skalní (Aurinia saxatilis). Já pokračuji v chůzi po serpentinách a i když jdu ve stínu listnatých stromů, je mi pěkné horko. Když dojdu na vrchol, ihned se vydávám k budově meteorologické stanice, neboť se chci jít podívat na místní rozhlednu.

Musíte zde zazvonit a počkat na příchod pracovníka meteorologické observatoře, který vám přijde otevřít a za mírný poplatek vás pustí na rozhlednu. Pokud se sejde větší skupina, je možné spojit návětěvu rozhledny i s výkladem o místní observatoři a výsledcích meteorologických pozorování. Rozhledna je dostupná za příznivého počasí.

Z rozhledny spatříte nejen většinu Českého středohoří, ale za dobré viditelnosti i Ještěd, Krušné hory, Krkonoše, Šumavu a za mimořádných podmínek prý i Alpy. Nemám štěstí na nějakou extra dobrou viditelnost, přesto vidím kopců a kopečků celou řadu. Všechny vypadají oproti Milešovce jako docela malinké. Orientaci usnadňují informační tabule.

Na samotném vrcholu Milešovky se kromě meteorologické observatoře nachází ještě restaurace s prosklenou stěnou, ze které jsou taktéž krásné výhledy. Můžete si zde také zakoupit suvenýry jako pohledy, mapy či turistické známky. Někomu může připadat vrchol až moc zaplněný. Stojí zde ještě několik dalších budov, například stanice nákladní lanovky a uprostřed na vrcholové plošince je umístěn stojan s turistickými mapami.

Teplota na vrcholu je podstatně nižší, než když jsem vycházel z Milešova. Proto si oblékám bundu, kterou jsem měl celou dobu výstupu v batohu. Když sestupuji dolů, po chvíli ji opět svlékám, neboť teplota rychle roste. Dolů již člověk sestupuje znatelně rychleji a tak jsem za brzy opět v Milešově u auta.

Zjišťuji, že výstup a sestup mi zabral znatelně méně času, než jsem předpokládal. Navíc se začíná čím dál více vyjasňovat. Proto je čas na spontánní rozhodnutí. V hlavě si promítnu zajímavé kopce v bližším či vzdálenějším okolí, které jsem ještě nenavštívil. Po chvilce přemýšlení vyhrává Radobýl, sice výškou nižší kopec, ovšem i tak výrazná dominanta Českého středohoří.

Opět se tedy vydávám na cestu se svým autem. Projedu Lovosicemi, přejedu Labe a parkuji ve vesničce Žalhostice, nad nimiž se zvedá vrch Radobýl (399 m n. m.). K jeho vrcholu odtud míří žlutá turistická značka. Jedná se o stepní kopec, jehož jižní svah je pokryt stepním rostlinstvem.

Současnou zpola vykousnutou siluetu kopce má na svědomí někdejší kamenolom, který odkryl a odtěžil velkou část západní strany kopce. Radobýl je narozdíl od Milešovky, stejně jako Lovoš tvořený čedičem. Na lomové stěně jsou tudíž obnaženy krásné čedičové sloupce.

Při cestě k Radobýlu pozoruji modráska kozincového (Glaucopsyche alexis) či porost zajímavé rostlinky kamejky modronachové (Buglossoides purpurocaerulea). Jižní svahy Radobýlu a oblast bývalého kamenolomu byly vyhlášeny přírodní památkou z důvodu výskytu chráněného stepního rostlinstva v čele s kozincem bezlodyžným (Astragalus excapus), diviznou brunátnou (Verbascum phoeniceum) či bělozářkou liliovitou (Anthericum liliago).

Při mé návštěvě se mi zde daří vidět v květu kozinec bezlodyžný, modřenec tenkokvětý (Muscari tenuiflorum), silenku ušnici (Silene utites), boryt barvířský (Isatis tinctoria), či zárazu žlutou (Orobanche lutea).

Obejdu kamenolom a už mířím po jižním svahu k vrcholu. Z Radobýlu je díky absenci stromů nádherný kruhový výhled do blízkého i vzdálenějšího okolí. Vidět jsou známé kopce Milešovského středohoří, ale je odtud vidět i na druhou stranu ke středohoří Verneřickému, v čele s nejvyšším vrcholem Verneřického středohoří - Sedlem (726 m n. m.). Dále uvidíte Hazmburk, Plešivec, Varhošť, ale třeba i Říp.

Nejkrásnější je však pohled na Labe, které protéká pod jižními svahy kopce od Litoměřic a u Žernoseckého jezera se stáčí na sever.

Na vrcholu stepního kopce se nachází velký, zdaleka viditelný kříž. Když vyšplhám na vrchol, mraky se úplně rozplynou a je nádherně jasno. Užívám si krásného a slunného jarního dne, stejně jako dvojice sedící blízko hrany kamenolomu a tři cyklisté, které zde potkávám. Nevím, kterou světovou stranu fotografovat dřív.

Poté se již vydávám stejnou cestou zpět do Žalhostic a pak jedu zpět do Kocourova, kde jsem v penzionu ubytován. Dnešní den se velmi vydařil a já zdolal tři nádherné kopce Českého středohoří - Lovoš, Milešovku a Radobýl.

Fotografie v článku:

1) Lovoš

2) zřícenina hradu Opárno

3) cesta na Lovoš

4) výhled cestou na vrchol Lovoše

5) znělcové skály na Kybičce

6) locika vytrvalá na Lovoši

7) otakárek fenyklový na Lovoši

8) otakárek ovocný na Lovoši

9) chata a posezení na Lovoši

10) výhled z Lovoše na Milešovku a Kletečnou

11) výhled směrem k Žernoseckému jezeru, Radobýlu a Plešivci

12) Lovoš

13) modrásek kozincový

14) výhled směrem ke Košťálovu, Ovčínu, Sutomskému vrchu a Boreči

15) Milešov a za ním Milešovka

16) Milešovka

17) cesta na Milešovku

18) přírodní rezervace Milešovka

19) meteorologická observatoř na Milešovce

20) cesta na Milešovku

21) budova meteorologické observatoře a rozhledny

22) vyhlídková plošina

23) výhled z Milešovky na Košťálov, Boreč, Lhotu či Ostrý

24) výhled na Lovoš, Boreč, Ovčín, Košťálov a Ostrý

25) vrchol Milešovky

26) Milešovka a Milešov

27) Radobýl z cesty od Žalhostic

28) bývalý kamenolom

29) kozinec bezlodyžný

30) záraza žlutá

31) modřenec tenkokvětý

32) výhled z Radobýlu na Litoměřice a vrch Sedlo

33) výhled z Radobýlu na Labe a Litoměřice

34) vrcholový kříž na Radobýlu

35) na vrcholu Radobýlu

36) Radobýl od Žalhostic

37) Lovoš

38) výhled z Milešovky na (nejblíže) Lhotu, Lipskou horu a Milešovský kloc (zleva)

39) cesta na Milešovku (již skoro na vrcholu)

40) kamejka modronachová při cestě na Radobýl

41) silenka ušnice na Radobýlu

42) kamenolom na Radobýlu

43) výhled z Radobýlu na Plešivec a Varhošť