Přírodní krásy České republiky

Korábská vrchovina je geomorfologickým okrskem podcelku Chudenická vrchovina, patřící do Švihovské vrchoviny. Korábskou vrchovinu tvoří dva hřbety, oba v půdorysném tvaru písmene U. Nejvyšším vrcholem je Koráb (773 m n. m.) Ten již znám a tak jsem se rozhodl, že trochu poznám části hřbetu jihovýchodně od Korábu.

Parkuji ve vesničce Smržovice, ležící v okrese Domažlice, asi 6 km od Kdyně. Vede sem odbočka z hlavní silnice ve směru Domažlice - Klatovy. Smržovice leží ve svahu pod kopci Korábské vrchoviny, konkrétně mezi Zadním kopcem (698 m n. m.) a Černou skálou (731 m n. m.). Oba dva mám dnes v plánu zdolat společně s Čertovým vrchem (750 m n. m.) a Kněžskou horou (691 m n. m.).

Ze zdejších luk kolem vesnice jsou nádherné výhledy na Všerubskou vrchovinu s dominantními kopci Jezvincem a Orlovickou horou, ještě blíže vidíme Dobrou horu či Chlumek nad vesnicí Chodská Lhota a skvěle je vidět i pásmo Šumavy v čele s Jezerní horou, Ostrým, či Hoher Bogenem.

Vydávám se po žluté turistické značce vstříc zdolání prvního dnešního vrcholu jménem Černá skála (731 m n. m.). Ten se tyčí právě nad Smržovicemi a jedná se o čtvrtý nejvyšší kopec Švihovské vrchoviny. Procházím nejdříve smrkovým lesem, pak začínají přibývat listnáče, hlavně buky. Na vrchol samotný nevede žádná značená cesta a tak jdu tou, která vede nejvíce do kopce. Kousek pod vrcholem je mýtina, ze které je nejlépe vidět protější Zadní kopec s kamenolomem. Na vrcholu není nic zajímavého, leží v hustém porostu mladých smrčků, kam se raději nevydávám, neboť okolí je poseto množstvím trusu divokých prasat. Bohužel ani výhledů se zde člověk nedočká.

Po stejné cestě jdu tedy zpět. Když vyjdu z lesa, otevře se mi výhled na louky v sedle mezi Černou skálou a Čertovým vrchem, kde se nachází samota Modlín. Tu tvoří několik domů, které by se daly spočítat na prstech jedné ruky.

Jelikož je krásný den (odložil jsem již zimní bundu) a sluníčko hřeje, kochám se zdejší klidnou atmosférou. Jakoby se zde zastavil čas. Nad Modlínem se tyčí Čertův vrch, můj další cíl. Z vychutnávání si krásného klidu a slunce mě vyvede až štěkot psů od místních chalup. Jelikož podle štěkotu usuzuji, že se jedná o větší plemena, nechci riskovat setkání s některým a raději obcházím samotu po okolních loukách.

I odtud je krásný výhled na Všerubskou vrchovinu či Šumavu. Když se dostanu za chalupy na opačnou stranu k lesu, vidím odtud například na Modlínem se tyčící Černou skálu, kde jsem byl před chvílí,  i hřbet Bítova nalevo od ní,  či vzdálenější Plánický hřeben. Je čas pokračovat dále na Čertův vrch. Vcházím do krásného bukového lesa a následují modrou turistickou značku.

Po chvilce je čas odbočit podle GPS, neboť ani na Čertův vrch (750 m n. m.) nevede turistická značka, ba ani cesta. Vydávám se do svahu po mýtině sousedící s bukovým lesem. Téměř u vrcholu využívám myslivecký posed k tomu, abych se dostal výš, a mohl si vyfotit pohledy na Černou skálu a za ní se táhnoucí šumavské kopce. Poté pátrám po samotném vrcholu, který identifikuji ve smrkovém porostu blízko mýtiny. Takže i třetí nejvyšší vrchol Švihovské vrchoviny zdolán.

Od vrcholu to vezmu přímo mezi buky zpět k cestě značené modrou turistickou značkou a chvilku pokračuji po ní. Zdejší bukový les musí být nádherný hlavně v jarním období, kdy zde určitě kvete plno jarních hajních rostlin.

Když se začne bukový porost měnit ve smrkový, vidím po pravé straně od cesty opět do svahu vedoucí mýtinu, opět s mysliveckým posedem. Odbočím tedy z trasy a jdu vyzkoušet zdejší výhledy. Nejsem zklamán, ba naopak, neboť se mi naskytne pohled na Čerchov a navazující Smrčský hřbet, který se táhne až do Německa, kde je nejvyšší částí Kreuzfelsen, či také Gibacht.

Poté opět sejdu na cestu a jsem rozhodnut navštívit jedno další zajímavé místo, které je součástí Korábské vrchoviny. Budu muset opět do kopce. Jedná se o místo zvané Špandava, které samo o sobě zas tak ničím zajímavé není, ovšem jeho nadmořská výška je prý 774 m n. m. To by znamenalo, že je nejvyšším bodem Švihovské vrchoviny a vlastně tak celé Plzeňské pahorkatiny. Proč je potom všude uváděn jako nejvyšší bod Koráb, netuším. Po vrcholové části Špandavy, která je asi 500 dlouhá vede úzká cestička, která by nás dovedla ke Korábu a v místě, které by mělo být oním nejvyšším bodem identifikuji ohniště.

Dalším místem, kam povedou moje kroky je malá vesnička Branišov, která stejně jako Smržovice leží na svahu kopců Korábské vrchoviny, konkrétně již zmiňované Špandavy. Jedná se opět o upravenou vesničku s kapličkou. Ještě jedna kaple však leží nějakých sto metrů nad vesnicí. Jedná se o Kapli Blahoslaveného Karla Habsburského. U kaple je lavička, která slouží turistům k odpočinku a od které se opět můžeme kochat krásnými výhledy.

Sejdu tedy do Branišova a na mé zdolání čeká další kopec - Kněžská hora (691 m n. m.). Ikdyž kopec.... Už samotný Branišov leží poměrně vysoko a tak se vám zdá, že na vrchol Kněžské hory jdete vlastně po rovině. Strmé jsou potom však její zbylé svahy. Z Branišova si tedy dělám odbočku na tento vrchol. Opět se přede mnou rozkládají rozlehlé louky a co mi dělá největší radost, zatím nejkrásnější rozhledy dnešního dne.

Sednu si na lavičku s vedle stojícím křížem a nemůžu se vynadívat. Sice není nejlepší viditelnost a obloha se právě nad horskými hřebeny začíná zatahovat, ale stejně je to nádhera. Směrem od jihozápadu na jihovýchod je vidět Šumava jako na dlani - od JZ je to masiv Hoher Bogenu, za ním hřeben Kaitersberg s nejvyšším Grosser Riedelstein, který je oddělen sedlem Eck od další části hřebenu pokračující vrcholy Mühlriegel, Ödriegel až ke Schwarzecku, odkud pak hřeben pokračuje až k Velkému Javoru.

Z České části Šumavy je vidět Ostrý, Svaroh, Jezerní hora, Velký a Malý Špičák, Pancíř, Můstek, Jedlová či Javorná. Šumava poté pokračuje dalšími vrcholy na jihovýchod, bohužel v jejich určování mám zatím mezery. Blíže se potom nachází hlavně kopce Švihovské vrchoviny - dominantní Jezvinec či Orlovická hora, Havranice, Dobrá hora, Chlumek, Lišák či Kameňák, úplně vlevo potom silueta vrchu Svatá Markéta, patřící již ke Švihovské vrchovině a pyšnící se novou rozhlednou.

Je zde nádherně a určitě všem doporučuji se sem vydat. V klidu zde posvačím a pak mě čeká překvapení. Pod lavičkou v trávě vidím cosi lézt. Když se podívám pozorněji, identifikuji cvrčka polního. V únoru! Kdo by to byl řekl. Rychle ho fotím, naštěstí se mu po zimě nechce moc utíkat.

Pořídím tedy pár záběrů. Když se otočím směrem ke Korábskému hřebenu, vykukuje v lese rozhledna na Korábu, kde jsem byl již několikrát. Chvíli zvažuji, zda se vydat i na nejvyšší horu Švihovské vrchovinu, ale nakonec to nechávám na jindy. Teď mě čeká "vrchol" Kněžské hory.

Vede k němu odbočka z modré trasy. Ještě před ním je však v lese ukryta jedna zajímavost. Je zde totiž pomníček, který dává vzpomenout na místo havárie leteckého vrtulníku 28.3.1960, kde zemřelo všech 5 členů posádky.

Samotný vrchol je pak označen triangulační tyčí. Dostanete se k němu po pěšince vedoucí mladými smrčky. Od vrcholu na všechny ostatní světové strany spadají strmé svahy, porostlé stromy listnatými. Na rozdíl od luk mezi Branišovem a Kněžskou horou vrchol výhled neposkytuje. Vracím se tedy zpět do Branišova.

Projdu vesničkou a čeká mě poslední dnešní vrchol - Zadní kopec (698 m n. m.). Kopec, který se tyčí nad Smržovicemi, v nichž jsem nechal svoje auto a kopec, který má pohnutý osud. Na jeho severním a východním svahu se totiž nachází (dnes již nevyužívaný) kamenolom.

Chvilku jdu z kopce, poté odbočím ze silnice doleva a vydávám se po louce přímo za nosem k již zmiňovanému vrchu. Louka vede až téměř k lomu, odděluje jej od ní pouze několik metrů široký pruh lesa. To už stojím na hraně lomu. Ten je zakousnutý do kopce, avšak jeho vrchol odolal. Ale měl to jen tak tak, nachází se totiž jen pár metrů na lomem.

Procházím nálety břízy a chci se dostat k vrcholu. Kolem lomu vede mezi břízkami pěkná cestička, proto ji s chutí využívám. Z horní hrany lomu se mi naskytnou zajímavé výhledy, hlavně na hřeben Bítova či na Velkou a Malou Doubravu s vysílači (vše kopce Švihovské vrchoviny).

Samotný vrchol potom leží opět v břízkách. Celá zdejší krajina je zajímavá a jedná se o takové zpestření nakonec dnešního výletu. Rozhodnu se, že kolem lomu projdu do Smržovic k autu. Obejdu ho tedy skoro celý. V lomu se těžil gabrodiorit a okolní kraj byl zásobován štěrkem z tohoto lomu.

I odtud se naskytnou zajímavé výhledy na Šumavu. Poté se už opravdu vydávám z kopce do Smržovic. Celý lom má několik oddělených částí, v blízkosti jedné části je i pěkné jezírko na svahu.

Fotografie v článku:

1) pohled na Smržovice (za nimi Zadní kopec)

2) pohled na Smržovice, zleva kopce Chlumek a Dobrá hora

3) pohled z Černé skály na lom na Zadním kopci

4) vrchol Černé skály

5) Modlín

6) Modlín, nad ním Čertův vrch, vlevo Zadní kopec

7) Modlín, nad ním Černá skála, vlevo hřeben Bítova

8) mýtina blízko vrcholu Čertova vrchu, pohled na Černou skálu a Šumavu

9) bukový les pod Čertovým vrchem

10) pohled z mýtiny na hřeben Českého lesa

11) Špandava

12) kaplička nad Branišovem

13) krásné výhledy na Šumavu z luk u Branišova směrem ke Kněžské hoře

14) lavička s křížem při cestě na Kněžskou horu

15) výhledy z luk u Branišova na Jezvinec a Orlovickou horu (v popředí)

16) cvrček polní

17) rozhledna na Korábu z luk u Branišova

18) pomníček na památku zříceného vrtulníku u vrcholu Kněžské hory

19) pohled z luk u Branišova na Zadní kopec

20) pohled na Branišov

21) lom na Zadním kopci, v popředí Černá skála

22) cesta kolem lomu

23) lom na Zadním kopci a jeho vrchol

24) výhled z hrany lomu na Šumavu

25) pohled na Branišov a vlevo od něj Kněžskou horu

26) jezírko u lomu nad Smržovicemi