Plešné jezero a hřebenovka Plechý - Trojmezná - Třístoličník (4.7.2015, Šumava)
V rámci dvoudenního pobytu v Nové Peci u Lipna jsme podnikli i tuto nejdelší letošní túru. Právě v těchto dnech panovala obrovská horka přesahující 30 °C, a tak jsem se trošku bál, aby mě zbytek naší skupiny nezačal přemlouvat, abych si radši než na túru šel lehnout někam k vodě.
Nová Pec
Do Nové Pece jsme přijeli v pátek večer a ubytovali se v penzionu Hvozd. Po dobré večeři a večerní procházce na most přes Lipno jsme šli spát s tím, že tedy nakonec na ten Plechý opravdu vyrazíme, ale že je potřeba vstát brzo, než bude vedro k padnutí.
Vltava u Nové Pece
Je asi 8:15, když dojedeme autem k části Nové Pece zvané Láz, odkud budem pokračovat už po svých. Je jasné, že dnešní den bude velmi horký, už nyní sluníčko hodně pálí.
Nová Pec - Láz
První úsek cesty je pohodový. Po příjemné silničce jdeme ke Schwarzenberskému kanálu. Jedná se o plavební kanál, který spojuje jeden z přítoků Studené Vltavy a rakouskou řeku Grosse Mühl a kdysi sloužil k plavení dříví. My nyní půjdeme kousek od rozcestníku Raškov - Schwarzenb. podél kanálu proti jeho proudu.
Raškov - Schwarzenberský kanál
cesta podél Schwarzenberského kanálu
U rozcestníku Rossbach Schwarzenberský kanál opouštíme, nicméně stále po příjemné rovince přicházíme k rozcestníku Rakouská cesta - Říjiště. Na křižovatce cest se zde nachází dřevěná chatka sloužící jako občerstvení s posezením. Nicméně v době našeho příchodu je zavřeno.
u Říjiště
Na této křižovatce se dáme doprava a stále po asfaltce lemovanou nejprve porosty trávy, poté lesem dnes poprvé jdeme lehce do kopce. Cestu do kopce si užijeme hned vzápětí, když přijdeme k rozcestníku Jezerní stezka, kde se nachází také nouzové nocoviště.
rozcestí Jezerní stezka
Vcházíme do lesa a čeká nás dnešní první výraznější cesta do kopce. Opouštíme tak asfaltovou cestu a pokračujeme po typické lesní cestě přes kořeny a kameny. V jednom úseku přímo po cestě teče potůček (konkrétně počátek Kamenného potoka) takže je potřeba koukat, kam člověk šlape.
cesta lesem k Plešnému jezeru
Když přijdeme k rozcestníku Pod kamenným mořem, čeká nás poslední úsek cesty (již do téměř neznatelného kopce), který nás dovede k Plešnému jezeru, a který mě osobně se hodně líbí.
Kamenné moře
Kamenné moře
Cesta vede přes tzv. Kamenné moře. Jedná se o mohutné žulové balvany, které jsou porostlé borovicí klečí. Ta zde roste v pro ni neobvyklé nízké nadmořské výšce. Mezi klečí jsou tu porosty borůvky a roztroušena bříza a jeřáb.
Kamenné moře
Poté již vycházíme přímo u Plešného jezera. To se nachází v ledovcovém karu pod severovýchodní stěnou nejvyšší hory Šumavy - Plechý (1378 m n. m.). Okolí jezera, stejně jako oblast kolem vrcholu Plechého a sousedních vrcholů je znatelně poškozena kůrovcem a orkánem Kyrill.
Plešné jezero
Jezero leží v nadmořské výšce 1090 m n. m., má plochu 7,48 ha a největší hloubku 18,30 m. Nad jezerem se zdvihá 260 m vysoká jezerní stěna. Jezero má přirozenou hráz tvořenou čelní morénou z mohutných balvanů.
Plešné jezero
Od mé poslední návštěvy v roce 2010 se změnilo hlavně to, že uschlé stromy při březích jezera byly poraženy a ponechány na místě, aby živinami obohatily půdu. U jezera si dáváme první dnešní pauzu, je opravdu horko a je potřeba doplňovat tekutiny a energii. Tu budeme za chvíli potřebovat, neboť nás čeká výživný výstup jezerní stěnou na Plechý.
"kniha" Plešné jezero
Tento výstup jezerní stěnou je velmi prudký a poměrně náročný, proto děláme časté pauzy. Pěšinka je úzká, lemovaná kapradím a my zdoláváme jeden kámen za druhým a postupně stále stoupáme. Postupně se objevují první zajímavé výhledy, převážně na Želnavskou hornatinu, v čele s Knížecím stolcem (s malou rozhledničkou).
výhled z jezerní stěny na Želnavskou hornatinu
cesta jezerní stěnou
Ještě než vyjdeme na vrchol Plechého,uděláme krátkou zastávku na vyhlídce, u které stojí pomník Adalberta Stiftera, spisovatele a rodáka z nedaleké Horní Plané. Tento památník se nachází na skalním výběžku jezerní stěny a je z ní krásný výhled na Plešné jezero, ale i na Smrčinu.
pomník A. Stiftera
vyhlídka u pomníku A. Stiftera na Plešné jezero
Dnes však viditelnost příliš dobrá není, neboť v tomto parném počasí je znatelný opar, ale za dobré viditelnosti je odtud pěkně vidět i Vítkův kámen, Lipno, Knížecí stolec a Jelení vrchy.
vyhlídka u pomníku A. Stiftera
Od pomníku stoupáme již mírněji k vrcholu Plechého. Cestou se zastavíme ještě u jedné vyhlídky, nazvané Kučerova, znovu s pěknými výhledy. Když jsem zde šel naposledy někdy před patnácti lety, byl zde hustý les. Nyní jsou všude kolem torza suchých smrků, ale již je vidět, že mezi nimi roste spoustu smrčků nových.
cesta na Plechý
Kučerova vyhlídka
Od této druhé vyhlídky už to není k vrcholu daleko. Je pravda, že kdyby mě na Plechý někdo vzal se zavázanýma očima, že bych to tu asi vůbec nepoznal. Před těmi patnácti lety zde byl opravdu všude hustý smrkový les a hora neposkytovala žádné rozhledy.
Plechý
Plešský hřbet ze Stožecké skály
Plechý (1378 m n. m.) (německy Plöckenstein) je nejvyšší hora Šumavy, patří do geomorfologickému podcelku Trojmezenská hornatina a okrsku Plešská hornatina. My dnes máme v plánu přejít celý hřeben od Plechého až po Třístoličník.
vrcholová skála na Plechém s vrcholovým křížem
Plechý je oblý vrchol ležící na česko-rakouské hranici a tvoří tak výrazný okraj hraničního hřbetu. Vrcholová skalka je tvořena žulovými bloky a nejvyšší místo na skále se pyšní od roku 2014 železným vrcholovým křížem se schránkou na vrcholovou knihu.
vrcholová skála na Plechém
vrcholová skála na Plechém
Z vrcholové skalky se nám také nabízí výborný porovnávací pohled, jakým způsobem přistoupili ke stromům napadených kůrovcem na české a rakouské straně hranice. Zatímco na té české se tyčí spoustu suchých pahýlů smrků, na té rakouské je holá pláň, smrky byly pokáceny a jejich kmeny odvezeny.
rozdílný přístup ke stromům napadených kůrovcem - vlevo Rakousko, vpravo ČR
na skále na Plechém
Za dobré viditelnosti poskytuje Plechý vynikající rozhledy na rakouskou stranu. Jak už jsem psal, dnes to s viditelností není příliš dobré. Po svačině na vrcholové skalce se naše skupinka rozděluje. Bratr s přítelkyní se vydávají stejnou trasou zpět k autu, já s přítelkyní pokračujeme hřebenovkou až na Třístoličník a pak sestoupím na vlakovou zastávku do Nového údolí.
výhled ze skály Plechého ke Smrčině
skála na Plechém
Vydáváme se tedy po červené značené stezce po hranicích. Celá hřebenová trasa je odlesněná, pěkné výhledy nás tedy dnes budou doprovázet tento úsek trasy pořád. Ač se to nezdá, zdoláme dnes celkem pět tisícových vrcholů. Sedla mezi nimi však nejsou moc hluboká.
hřebenová cesta z Plechého na tisícovku Nad Rakouskou loukou
Druhou dnešní naší zdolanou tisícovkou je tak vrchol Nad Rakouskou loukou (1373 m n. m.), který je do Plechého oddělen velmi mělkým sedlem, že skoro ani nepostřehnete, že jste na další tisícovce. Sedlo tvoří tzv. Rakouská louka, která je nejvýše položenou loukou Šumavy se smilkou tuhou. Toto sedlo je taktéž nejvyšším na Šumavě.
Rakouská louka
pohled z Rakouské louky na vrchol Plechého
Na vrcholku je menší skalka, stezka vede malý kousek pod vrcholem. Když se přes vrchol přehoupneme, vidíme před sebou další částí hřbetu - Trojmeznou, která nás čeká nyní, i Třístoličník a Hochstein, odkud budeme sestupovat do údolí.
vrchol Nad Rakouskou loukou
výhled z Nad Rakouskou loukou na Trojmeznou, Vysoký hřeben a Třístoličník
V sedle mezi tisícovkami Nad Rakouskou loukou a Trojmezná se nachází další zajímavé místo, tzv. Trojmezí. Tímto sedlem prochází totiž hranice tří států - Česka, Německa a Rakouska. Roku 1993 zde byl vybudován nový mezník, který tuto skutečnost připomíná. Blízko něj je stůl a lavičky pro turisty.
cesta z Nad Rakouskou loukou k Trojmezí
Trojmezí
Od Trojmezí se opět stoupá, tentokrát na horu Trojmezná (1361 m n. m.). Jedná se o skalnatý hřbet, na jehož vrcholu je několik skupin žulových skal s pěkným výhledem hlavně na českou stranu, například na Boubín a Velký Bobík.
skály na vrcholu Trojmezná
výhled z Trojmezné (vlevo Boubín a Velký Bobík)
Co mě zde překvapuje, je to, že v okolí skal zde jsou porosty kleče, kterou jinde na tomto hřebenu nenajdete. Vylezu na nejvyšší skálu a užívám si výhledů. Celá dnešní hřebenová cesta vedoucí po uhlazených žulových balvanech se mi moc líbí, ještě by to chtělo lepší viditelnost. Je horko, ale zde určitě ne takové, jako v níže položených oblastech.
Trojmezná
cesta z Trojmezné
Sestupujeme do dalšího sedla, za nímž je další tisícovka nazvaná Vysoký hřeben (1341 m n. m.). Jediná tisícovka na dnešní trase, u které nevede trasa přímo přes vrchol, ale po jejím úbočí. Na vrchol se nevydávám, protože nás žene kupředu skutečnost, že musíme stihnout vlak v Novém údolí v 17:20.
v popředí Třístoličník (vlevo Dreisessel, vpravo Hochstein)
Hochstein
Když obejdeme vrchol Vysokého hřebene, máme již před sebou jako na dlani horu Třístoličník, která Plešský hřbet uzavírá. Z celé hřebenovky zde pociťujeme asi nejprudší klesání. Z cesty máme jako na dlani tři skupiny žulových skal na této hoře.
výhled před Třístoličníkem na německou stranu
povalový chodník při cestě na Třístoličník
Narozdíl od ostatních vrcholů Plešského hřbetu vede na Třístoličník i zpevněná komunikace, kousek pod vrcholem je pak na německé straně hranice parkoviště. Masiv Třístoličníku se skládá ze dvou vrcholů, respektive výtazných skalek vystupujících nad okolní terén.
kamenné schody na skálu Dreisessel
výhled ze skály Dreisessel
Nejvyšší skalka na jihu vrcholové plošiny (ležící již za hranicí v Německu) se nazývá Dreisessel (Třístoličník) a má nadmořskou výšku 1323 m n. m. Vedou na ni kamenné schody a je z ní pěkný výhled hlavně do Německa.
výhled ze skály Dreisessel na Vysoký hřeben
Berggasthof Dreisessel
Před touto vrcholovou skálou Dreisessel se totiž ostře lomí státní hranice a nejvyšší bod Třístoličníku na české straně tak dosahuje nadmořské výšky pouze 1302 m n. m. Hned vedle skály Dreisessel stojí chata Berggasthof Dreisessel s občerstvením.
Berggasthof Dreisessel
Ještě zvažuji, že se vydám k nejvyššímu bodu masivu Třístoličníku, skále nazvané Hochstein (1333 m n. m.), která vystupuje na severu vrcholové plošiny a ze které je prý krásný výhled hlavně do Čech a pod níž stojí kaplička. Jenže musíme stihnout vlak, a podle propočtů raději nemeškáme a jdeme po státní hranici po červené dál.
cesta ke skále Hochstein
Hochstein, nejvyšší bod masivu Třístoličníku
Míříme tedy po kamenité pěšince z Třístoličníku dolů, směr Nové údolí. Kolem pěšinky rostou vysoké kapradiny, kromě nich zde z rostlin u cesty vidíme mléčivec alpský a sedmikvítek evropský.
mléčivec alpský a kapradí podél cesty z Třístoličníku
sedmikvítek evropský
Jelikož i zde platí, že na české straně hranice stojí suché smrky, na německé straně bylo vše pokáceno a odvezeno, proto se odtud rozprostírají parádní výhledy v čele s Boubínem a Velkým Bobíkem.
výhled z cesty z Třístoličníku na Boubín a Velký Bobík
cesta z Třístoličníku
Z neustáleho poskakování po kamenech na pěšince a prudkého sestupu nás postupně pořádně bolí kolena. Pak již vcházíme do lesa a pokračujeme v sestupu, ještě pořád podél státní hranice.
cesta z Třístoličníku
U rozcestníku Třístoličná cesta - státní hranice se odkláníme od státní hranice na východ a u rozcestníku Rozc. Trojmezné a Třístoličné cesty vcházíme na zpevněnou cestu, která nás dovede až do Nového údolí.
okáč ječmínkový
tesařík panenský
Po poněkud stereotypní cestě lesem přicházíme do otevřené krajiny s loukami, která značí, že zde se nacházela osada Nové údolí. Postupně míjíme poslední chalupu, která zde zbyla, louku, na níž rostou kosatce sibiřské i kámen s kamennou deskou s nápisem Nové údolí (Neuthal, 1795 - 1956).
kamenná deska Nové údolí
Nové údolí
Netušil jsem, že zde bude také možnost občerstvení, proto nás překvapuje místní hotel Nové Údolí, kde si dáváme výborné palačinky. Ještě máme do příjezdu vlaku nějaký čas k dobru, proto chvíli posedíme a odpočíváme po dnešní poměrně náročné túře.
"kniha" Nové údolí
Nové údolí
Poté již scházíme posledních pár desítek metrů k železniční zastávce Nové údolí, která je konečným bodem tratě z Černého kříže. Kousek od zastávky potom protéká Studená Vltava.
Muzeum šumavských lokálek
V jedom z historických vagónů zde funguje Muzeum šumavských lokálek, které však nenavštěvujeme, neboť nám již přijíždí vlak, který nás odveze zpět do Nové Pece. Ušli jsme dnes přibližně 22 km a cesta nás za dnešního horka poměrně zmohla.
nádraží Nová Pec
cesta od Trojmezí na Trojmeznou
cesta na Trojmeznou
kamzičník rakouský
soumračník rezavý a tesařík panenský
21,2 km