Schwarzeck, Heugstatt a Enzian (7.5.2016, Šumava)

27. 10. 2016

První květnová sobota nám nabídla nádherné počasí a tak jsme se vydali prozkoumat další nám zatím neznámé území. Dnes padla volba na trojici vrcholů Bavorského lesa v Německu, které navazují na Grosser a Kleiner Arber - (v pořadí) Enzian, Heugstatt a Schwarzeck. Tyto vrcholy jsem chtěl navštívit již delší dobu, bohužel stále jsem spolehlivě nevěděl, kudy se dostat k horské chatě Schareben, která stojí západně pod horou Heugstatt. Ta totiž bude naším výchozím místem.

chata Schareben

Nejprve se zkoušíme dostat autem k chatě z Arnbrucku, odkud to podle mapy.cz vypadá na nejkvalitnější příjezdovou cestu, bohužel u lesa je zákaz vjezdu. Musíme tedy zkusit druhou variantu přes vesnici Oberried a samotu Schönbach. Zde zákaz vjezdu není a je otevřená závora, ale za Schönbachem končí asfaltka a je zde jen úzká štěrková cesta, vedoucí kolem potoka do kopce. Jinou možnost nemáme a tak pokračujeme po této cestě. Naštěstí tento štěrkový úsek je poměrně krátký a výše opět navazuje asfaltová silnička. Tak se dostaneme v pohodě až k chatě Schareben.

u chaty Schareben

Chata Schareben stojí v sedle mezi vrcholy Heugstatt (1262 m n. m.) a Plattenriegel (1050 m n. m.), je zde možné se občerstvit a v areálu kolem chaty si užijou i děti, jelikož jsou zde různé prolézačky a skluzavky. Za chatou u cesty je potom parkoviště, které využíváme. Nemusí se zde platit. Vydáváme se po široké zpevněné cestě po značce zeleného trojúhelníku.

cesta pod hřebenem

Hřebenovou cestu, která nás dnes čeká, nejprve obejdeme úbočím kopců. Asi po 2,5 kilometrech se zastavujeme u skaliska nazvaného Hängender Riegel (1050 m n. m.), které se tyčí přímo nad cestou.

skála Hängender Riegel

cesta pod hřebenem

Po dalším kilometru přicházíme na křižovatku turistických cest, kde naši nynější cestu opustíme a odbočujeme po modré značce s číslem 10 doprava. Cesta povede do kopce a my se tak konečně dostaneme na hlavní hřeben, až do místa zvanéno Waldwiesmarterl (1139 m n. m.), kde se nachází památník a malý přístřešek.

Waldwiesmarterl

Od Waldwiesmarterl už tedy půjdeme po hřebenu. Vedou tudy dvě turistické značky, jedna je zelený trojúhelník a druhá je tzv. zlatá stezka (Golden Steig, na značce je klikatící se žlutá cesta). Naším prvním cílem bude Schwarzeck, nejprve však přicházíme na jeden z jeho vedlejších vrcholů, jehož název se mi nepodařilo nikde najít. Nicméně z místních skalek je krásný výhled.

skalky na vedlejším vrcholu Schwarzecku

výhled ze skalky na vedlejším vrcholu Schwarzecku

Pak již začíná stoupání na samotný Schwarzeck (1235 m n. m.). U nás v České republice patří dnešní trojice hor k méně známým, nicméně všechny nabízí krásné výhledy do všech stran. Schwarzeck je skalnatý vrchol, jehož vrcholový hřbet třeba při pohledu z Velkého Javoru působí "ostrým špičatým" dojmem.

kříž na Schwarzecku a výhled do Lamer Winkel

výhled ze Schwarzecku na Lamer Winkel a Velký a Malý Ostrý

Výhledy do kraje si z vrcholu hory můžeme vychutnat ze dvou skalek. Na první, na kterou nás cesta zavede je vztyčen mohutný kovový kříž a je odtud krásný výhled na severovýchod do údolí Lamer Winkel a na hřeben Královského hvozdu (Helmwald, Malý a Velký Ostrý, Velký Kokrháč, Svaroh, Jezerní hora).

kříž na Schwarzecku

Schwarzeck

Ze druhé skalky, která je o sto metrů a nejspíš tvoří nejvyšší bod hory Schwarzeck (1235 m n. m.) se nabízí výhledy zase na druhou stranu na na jihozápad a jih a jsou odtud vidět vrcholy pokračujícího hřebenu - Heugstatt, Enzian a Kleiner Arber. Na rozdíl od nich je Schwarzeck ještě dosud pokryt vzrostlým živým smrkovým lesem.

výhled na (zprava) Heugstatt, Enzian a Kleiner Arber

výhled z vrcholové skalky Schwarzecku

A my míříme dál. Čeká nás sestup do poměrně hlubokého sedla a pak zase výstup na Heugstatt. Rozdíl oproti hřebenu Kaitersberg (kterým dále pokračuje značka na druhou stranu od sedla Eck), kde mezi jednotlivými vrcholky jsou jen mělká sedla. Po strmém sestoupení ze svahů Schwarzecku nejprve obcházíme skály zvané Reischfleckhänge a přicházíme do sedla Reischflecksattel, odkud začíná stoupání na Heugstatt.

skály Reischfleckhänge

výhled na Grosser Riedelstein

Je příjemné jarní počasí, na pěší turistiku teplota akorát, a tak vítáme, že si nyní užijeme více sluníčka. Při výstupu na Heugstatt totiž začíná ubývat stromů. I zde totiž řádil orkán Kyrill v roce 2007 a tak stoupáme po odlesněném svahu. Stejně jako jiná odlesněná místa Šumavy, i zde to má své výhody. Můžeme si při ohlédnutí se zpět užívat nádherné výhledy.

výhled z výstupu na Heugstatt

výhled z výstupu na Heugstatt (vpravo Schwarzeck)

A tak vidíme Schwarzeck, odkud jsme přišli i celý pokračující hřeben s vrcholy Ödriegel a Mühlriegel, výrazné sedlo Eck za kterým pak následuje hřeben zvaný Kaitersberg (s vrcholy Grosser Riedelstein (se sjezdovkami), Steinbühler Gesenke, Mittagstein či Kreuzfelsen). Vzadu vpravo od Schwarzecku se potom táhne již zmiňovaný hřeben Královského hvozdu.

výhled na hřeben z výstupu na Heugstatt

výhled z výstupu na Heugstatt na Královský hvozd

Zanedlouho je zdolán i Heugstatt (1262 m n. m.). Jeho vrchol není tak protažený jako u Schwarzecku a nejvyšší bod se dle mého nachází hned na severním okraji vrcholové plošiny kde vybíhá menší skalka.

vrcholová skalka na Heugstattu

Podle mapy.cz je však vrcholový bod kousek dále, tak kdo ví. Vrchol není označen žádným křížem, jak tomu u mnoha kopců na Šumavě bývá, ani nenacházím žádný geodetický bod.

výhled z Heugstattu

výhled z okraje louky na Heugstattu

Čím je však Heugstatt nejzajímavější, je louka na vrcholové plošině, bývalá pastvina (které zde bývají nazývány Schachten), která sloužila do roku 1950 pro pastvu mladého skotu. Z okrajů vrcholové plošiny se zde na louce otevírají nádherné výhledy jižním až západním směrem a skvěle je vidět celý hřeben, jehož je Heugstatt součástí.

vrcholová louka na Heugstattu

V této roční době je zde ještě stará tráva slehlá a nová se přes ní ještě neprodrala na světlo a tak pěkně kontrastuje s porosty borůvek, které tyto Schachten rády obsazují. Ideální místo si zde jen tak posedět a užívat si jarního sluníčka. Přeci jen zde nacházím rostlinku, která se prodrala přes udusanou trávu a sice sasanku hajní (Anemone nemorosa).

sasanka hajní na Heugstattu

vrcholová louka na Heugstattu

Po prohlídce pastviny nás čeká sestup do dalšího sedla, tentokrát s horou Enzian, které ale nebude již tak hluboké jako sedlo se Schwarzeckem. Při sestupu míjíme mokřinu, kde kvetou žluté blatouchy bahenní.

blatouch bahenní na svazích Heugstattu

Ještě než dojdeme do sedla, objevuje se vlevo u cesty další bývalá pastvina, která je zarostlá borůvčím ještě více. Radost nám zde ve stínu dělají zbytky sněhu, které jsme již nečekali.

louka na svazích Heugstattu

zbytky sněhu na louce na svazích Heugstattu

A zatímco při sestupu do sedla jsou kolem nás (kromě louky) stromy, v sedle máme celý Enzian jako na dlani, jeho svahy jsou kompletně odlesněné. Alespoň si užijeme dalších výhledů. Postupně tedy stoupáme po odlesněném západním svahu stoupat nahoru a já každou chvíli fotografuji.

výhled ze sedla na Enzian

výstup na Enzian

Za našimi zády tak zůstává Heugstatt, z této strany zalesněný, a vpravo od něj náš dnešní první zdolaný kopec - Schwarzeck.

pohled na Heugstatt z úbočí Enzianu

pohled na Heugstatt (vlevo) a Schwarzeck (vpravo) z Enzianu

Enzian (1287 m n. m.) je hora s plochým vrcholem, který je, stejně jako svahy, v současnosti úplně holý vlivem kůrovcové kalamity a orkánu Kyrill. Polomy po něm byly vytěženy, takže tu najdete pouze pařezy.

Enzian

Avšak opět si užijete neomezených výhledů, asi nejpůsobivější je výhled z malé vrcholové skalky na Malý a Velký Javor, samozřejmností je pak výhled na Královský hvozd.

výhled z Enzianu na Kleiner a Grosser Arber

vrcholová skalka na Enzianu

Enzian

Na Enzianu se nám líbí, takže využijeme skalku ke svačině, ale pak je již čas jít opět dál a nás čeká další sestup. Odlesněným svahem se dostáváme do dalšího sedla, tentokrát s Malým Javorem. I zde se nachází bývalá pastvina, zvaná Enzianwiese. Na ní jsou opět porosty borůvek a malý přístřešek.

přístřešek na Enzianwiese

louka Enzianwiese

V tomto sedle opustíme naši dnešní hřebenovou trasu a vydáme se doprava po červené značce číslo 7. Ta nás po chvíli přivádí k další pastvině se jménem Hüttleschachten. Na okraji jsou lavičky a stolek a tak i zde chvilku posedíme.

pastvina Hüttleschachten

Hüttleschachten

U Hüttleschachten opouštíme značené stezky a po zpevněné cestě jdeme postupně zpět k autu úbočím prošlého hřebenu. Cesta vede po vrstevnici a nám se z ní otevírají (pokolikáté už dnes) krásné výhledy.

cesta po úbočí hřebenu

výhled z cesty pod hřebenem

A jestli je to dnes již vše? Ne. Ještě nás čeká jedno výhledové místo a sice skála Hochstein (1134 m n. m.), která se nachází na jižním úbočí Heugstattu. My k ní sestupujeme lesem neznačenou pěšinou. Od skály k chatě Schareben potom vede červená značka s číslem 11.