Svarožná, Svaroh, vyhlídka na Černé jezero a kamenná moře Jezerní hory(4.8.2016, Šumava)

Začátek srpna přinesl oproti poslednímu červencovému týdnu opět pěkné slunečné počasí a já si naplánoval další výlet na Šumavu. Po šesté ranní hodině vyrážím z Chudenic a za pár minut již znovu zastavuji, abych si zvěčnil mlhu nad údolím potoka Poleňky pod kopcem Doubrava na Klatovsku.

ranní mlha v údolí Poleňky pod Doubravou na Klatovsku

Již kolem sedmé hodiny ranní parkuji na Železné Rudě a po žluté turistické značce se vydávám směrem k Alžbětínu. Dnešek slibuje horký den, nyní ráno je však zatím příjemný chládek. Přejdu hlavní silnici vedoucí ke státní hranici a nyní mě vede turistická značka červené barvy. Tu však brzy opouštím a sestupuji k říčce Svarožné, podél které nyní nějakou dobu povedou mé kroky.

Svarožná

Asi v délce 2,5 km půjdu podél Svarožné po asfaltové silničce až k objektu bývalé roty Svarožná. Z počátku jsou v kotytu jen menší kameny, jak postupuju proti proudu, tak se jejich velikost postupně zvětšuje a říčka je divočejší.

Svarožná

Kousek za bývalou rotou Svarožná, která dnes využívají skauti, asfaltku opouštím. Tok Svarožné je zde již prudší a vede podél ní pěkná cesta ke státní hranici, v jejíž blízkosti se ve svahu na levém břehu Svarožné rozprostírají výrazná kamenná moře.

Svarožná

kamenné moře na hranici nad cestou nad říčkou Svarožnou

Přicházím po cestě na státní hranici, a hned u ní zde stojí historický hraniční kámen číslo 33. Mé další kroky povedou nyní právě po státní hranici až na Svaroh. Jak brzy zjišťuju, stoupání je poměrně prudké a člověk se řádně zadýchá a zapotí.

cesta po hranici na Svaroh

hraniční kámen číslo 32

Cestou míjím další dva hraniční kameny, číslo 32 a 31. Výstup po hranici je zde velmi zajímavý. Chvíli se prodíráte borůvčím, chvíli se marně snažíte najít suché místo na cestičce, neboť přímo přes ní zde tečou malé potůčky a je zde spoustu podmáčených míst. V jednom takovém "močálku" mi uvízne noha až po kotník a dá mi práci jí vůbec vytáhnout. Ale je teplo, takže se nic neděje.

hraniční kámen číslo 31

U hraničního kamene číslo 31 se otevírají pěkné výhledy na hřeben Javoru, ale terén začíná být ještě náročnější. Postupně vede cesta přes okraj kamenných moří a člověk tak musí několikrát vůbec řešit, na který kámen šlápne, aby se dostal zase výš.

výhled z hranice na hřeben Javoru

kamenné moře na hranici

Konečně se vyšplhám do sedla mezi Svarohem a Jezerní horou, kde se na skalce nachází hraniční kámen číslo 30, který již není tak barevně vyzdoben jako kameny předcházející.

cesta k vrcholu Svarohu

Svaroh (1333 m n. m.) se tak nenápadně stává mojí nejnavštěvovanější horou. Ale jak by ne, když jsou odtud fantastické výhledy na českou i německou stranu. Nejprve mířím na vrcholovou skalku (a nejvyšší bod celé hory) na české straně s pěkným výhledem na Pancířský hřbet, Ostrý či přehradu Nýrsko.

kříž na vrcholové skalce Svarohu

výhled z vrcholové skalky do Čech, např. na Nýrskou přehradu

Zde na skalce se nachází kříž a pamětní deska Arnyho Juránka, propagátora lyžování, po kterém byla pojmenována i zdejší bývalá Juránkova chata, jejíž rozvaliny jsou dnes patrné právě v sedle mezi Svarohem a Jezerní horou, nedaleko od vrcholové skalky.

cesta po hranici na Svarohu

cesta k německé skalce

Jako již tradičně vede moje cesta od české skalky ke skalce německé, která je někdy mylně uváděna jako vrchol Svarohu (německy nazývaného Zwercheck) a kterou taktéž zdobí kovový kříž. Odtud je krásný výhled na německou stranu na Grosser a Kleiner Arber, Enzian, Heugstatt, Schwarzeck a pokračující hřeben, na Grosser Rachel či Grosser Falkenstein.

kříž na německé skalce

výhled z německé skalky

Pod touto skalkou se potom ve svahu nachází rozsáhlé kamenné moře, největší z četných kamenných moří na svazích Svarohu či sousední Jezerní hory. A právě toto kamenné moře jsem dnes chtěl prozkoumat. Hned za skalkou tudíž sestupuji několik výškových metrů, až stojím na obrovitých balvanech kamenného moře. Sešel jsem pouze asi do čtvrtiny, i tak je ale velmi působivé a opět s krásným výhledem.

nejrozsáhlejší kamenné moře na Svarohu a výhled z něj

kamenné moře na Svarohu

Když se vyšplhám po kamenném moři opět nahoru, vracím se zpět do sedla s Jezerní horou a odtud jdu směrem k Jezerní hoře. Až na vrchol Jezerní hory vede nádherná úzká pěšinka, ale tu dnes neprojdu celou. Po chvilce z ní odbočuje ještě nenápadnější pěšinka doleva, která mě dovede až k vyhlídce na Černé jezero z jezerní stěny.

výhled na Černé jezero z jezerní stěny

Výhled je to úchvatný. Za jezerem se táhne Pancířský hřbet a lidé na břehu jezera jsou docela maličcí. Jezerní stěna, stejně tak porosty nad ní jsou dnes poškozeny kůrovcem, mnohde bylo dřevo i vytěženo, i přesto je zdejší oblast chráněna jako NPR Černé a Čertovo jezero a údajně by zde měl žít i tetřev hlušec.

nad Černým jezerem

Vystoupám opět na cestu od teď mě čeká již jen cesta z kopce do Železné Rudy. Ale jak se tam dostat? K tomu využiju tzv. Dámskou cestu vedoucí úbočím jezerní hory přes kamenná moře.

Dámská cesta

Dámská cesta z vyskládaných kamenů

Jde o historickou cestu vyskládanou z kamenů po které se lidé dostávali k Juránkově chatě. Dámská proto, že údajně se po ní dostaly nahoru i dámy v kočáře. I z této cesty se v místech, kde přechází kamenná moře, otevírají krásné výhledy na Grosser Arber.

Dámská cesta

Nejzajímavější částí cesty je tedy horní úsek s kamennými moři, níže již cesta tak úchvatná není. Celou jsem si ji prošel minulý rok, nyní ale povede má trasa trochu jiným směrem. V místech, kde se objeví na stromech dva červené pruhy na znamení hranici NPR Černé a Čertovo jezero, míří doleva nepatrná cestička směrem k křebenu táhnoucímu se z vrcholu Jezerní hory.

Horní dámská cesta

Tato cesta, označovaná jako Nanseninova, nebo na mapách též jako Horní Dámská taktéž vede přes menší kamenná moře, ale hlavně odlesněným svahem Jezerní hory, kde to člověka nutí na chvíli posedět na padlých kmenech mrtvých stromů a vychutnat si ten neopakovatelný výhled.

výhled z Horní dámské cesty na úbočí Jezerní hory

Horní dámská cesta

Nutno dodat, že ani tato cesta, stejně jako Dámská, není nijak značena a v některých místech je docela nepatrná. Přivádí mě však k jezerní stěně Čertova jezera, které se mi daří najít mezi stromy. Výhled není tak psůobivý jako v případě jezera Černého,neboť jej z velké části zakrývají smrky, ale možná jsem jen neobjevil nejlepší výhledové místo.

výhled na Čertovo jezero

Václavák

Dostávám se na tzv. Václavák, což je rovnější plošina na výběžku Jezerní hory s pěknou skalkou, pod kterou se rozprostírá další kamenné moře na dnešní cestě. Samozřejmě na tuto skalku vylezu a chvilku zde posedím.

výhled ze skalky na Václaváku a další kamenné moře

na skalce na Václaváku

skalky na Václaváku

Cesta skalku obchází a hned za ní se stáčí doprava a já co nevidět procházím kolem dnešního posledního kamenného moře. Ano, i zde pořizuji pár fotografíí. Scenérie se sice poněkud opakuji, přesto je každá fotka zajímavá a trochu jiná.

kamenné moře na Václaváku

Hned u tohoto posledního kamenného moře se potom nachází zajímavá skalka, ktará možná některým připomíná koně jako na Václaváku pražském a od ní již začíná cesta opět klesat.

skalka na Václaváku

Václavák

Postupně vstupuji do lesa a sklon cesty je prudší a prudší. Cesta je rozježděna od těžké techniky a díky vyjetým kolejím a dešti zde rychle probíhá její eroze, což nikdy nevidím rád. Další výhledy se již nekonají a tak svižným krokem pokračuji k Železné Rudě. Postupně se napojím na červenou a poté modrou turistickou značku, která mě dovede až benzince v Rudě.