Knížecí stolec a Želnavský vrch (17.6.2017, Šumava)

Od pátku do neděle jsme trávili čas na Šumavě. V pátek jsme navštívili Libín u Prachatic, bohužel rozhledna byla uzavřená, a tak jsme se ubytovali v penzionu Rex v Černé v Pošumaví a šli se podívat k Lipnu. V sobotu pak padla volba na zdolání vrcholu Knížecího stolce, nejvyšší hory Želnavské hornatiny, jejíž část zabírá Vojenský výcvikový prostor Boletice, ve kterém se právě Knížecí stolec nachází.

vojenský újezd Boletice

černokřídlec smuteční

vřetenuška

Ráno odbočujeme z hlavní silnice v Záhvozdí a parkujeme těsně před začátkem vojenského prostoru v osadě zvané Uhlíkov. Na to, že vstupujeme do vojenského území nás upozorňuje velká cedule. Návštěvníci se v něm smí pohybovat pouze po vyznačených turistických cestách a to ještě pouze o víkendech či svátcích.

Uhlíkovský potok

bob vlčí u Uhlíkovského potoka

Díky vojákům se ve vojenském prostoru nachází velké množství zpevněných cest, které mají i své názvy. My jdeme nejprve po Uhlíkovské cestě, kolem které se to nyní v červnu hemží životem. Fotím si motýlka černokřídlece smutečního (Odezia atrata), kterých zde poletuje velké množství a také vřetenušku (Zygaena). Zastavujeme se také u Uhlíkovského potoka, kde kvete porost bobu vlčího neboli lupiny, což je invazní druh rostliny, který vytlačuje původní druhy a i když kvete nádherně, měl by se na Šumavě hubit.

rozcestí a Adolfova cesta

Adolfova cesta

Přicházíme k prvnímu turistickému rozcestníku nazvanému Uhlíkovský potok - most, ale dnes to máme jednoduché. V podstatě od zaparkovaného auta dnes půjdeme jen po modré turistické značce. U rozcestníku se vydáváme doprava, po Adolfově cestě a poprvé dnes cesta vede do kopce.

bázlivec vrbový

vikev lesní

kozí brada

Zatím byl červen nadprůměrně teplý a bylo i dost po sobě jdoucích slunečných dnů, ale právě tento víkend se počasí trochu pokazilo a citelně ochladilo. Dnes tedy zatím převládá oblačno, kdy sem tam vykoukne slunce. Na druhou stranu, na turistiku naprosto ideální.

zvonečník černý

kosatec žlutý

Jdeme pořád do kopce, tempo je pomalé, a tak je čas všímat si zajímavých rostlin kolem cesty. Postupně tak vidím třeba vikev lesní (Vicia sylvatica), kozí bradu (Tragopodon), zvonečník černý (Phyteuma nigrum), kamzičník rakouský (Doronicum austriacum), mléčivec alpský (Cicerbita alpina), kozlík lékařský (Valeriana officinalis), žluťuchu orlíčkolistou (Thalictrum aquilegiifolium), kokořík přeslenitý (Polygonatum verticillatum) či kosatec žlutý (Iris pseudacorus).

Adolfova cesta

kamzičník rakouský

mléčivec alpský

kozlík lékařský

Zahanbit se nenechává ani můj oblíbený hmyz a podaří se mi zahlédnout třeba brouky bázlivce vrbového (Lochmaea caprea) slunéčko (Hippodamia notata) či páteříčka (Cantharis pellucida).

žluťucha orlíčkolistá

slunéčko (Hippodamia notata)

kokořík přeslenitý

Po Adolfově cestě dojdeme až ke skalce nazvané Adolfstein (v překladu Adolfův kámen). Ještě jsem zapomněl zmínit, že naši dnešní cestu kopíruje naučná stezka Knížecí stolec, proto se na cestě potkáte s několika informačními tabulemi, z nichž jedna je právě zde, u Adolfsteinu.

Adolfstein

Knížecí stolec

U rozcestníku Adolfův kámen opouštíme Adolfovu cestu a pokračujeme po cestě Johanově cestě až k rozcestníku Památník. Zde stojí památník, který je věnován všem, kteří se v letech 2007 - 2009 podíleli na odstraňování následků po orkánu Kyrill.

památník

Z rozcestí se vydáváme Okružní cestou, až dojdeme ke krátkému dřevěnému chodníčku se směrovkou, za kterou již začíná závěrečné stoupání na vrchol Knížecího stolce. Ještě předtím mám radost, když narazím na poměrně vzácnou rostlinku jetel kaštanový (Trifolium spadiceum), který je zařazený k ohroženým druhům naší květeny.

jetel kaštanový

tady začíná závěrečné stoupání

Stoupání je sice prudké, ale krátké, proto již brzy stojíme pod zdejší rozhlednou. Ta byla zpřístupněna v roce 2012. Jedná se v podstatě o takovou minirozhlednu, ale výhled je z ní krásný. Její výška je 8 m, výška vyhlídkové plošiny 4,3 m a vede na ní 25 schodů.

rozhledna na Knížecím stolci

Z rozhledny je kruhový výhled na další vrcholy Želnavské hornatiny, například hned sousední kopec Lysá (1228 m n. m.) či další výrazný kopec Chlum. Vidět je nejvyšší hora Šumavského podhůří Libín u Prachatin, stejně tak jako třeba Kleť. Za dobré viditelnosti zahlédnete také nejvyšší hřeben Šumavy Plechý - Trojmezná - Třístoličník, nebo Boubín s Bobíkem.

Lysá a vlevo Chlum

výhled na nejvyšší hřeben Šumavy

výhled

Knížecí stolec (1236 m n. m.) je, jak jsem již psal, nejvyšší vrchol Želnavské hornatiny. Rozhledna stojí na jeho plochém temenu, vedle rozhledny tvoří jeho nejvyšší bod skalka. Dříve byl vrchol zalesněn smrčinou, po orkánu Kyrill je vrchol odlesněný, ale už zde rostou mladé smrčky, které byly vysazeny, kromě toho je zde i dost jeřábu.

Knížecí stolec - vrchol

vrchol Knížecího stolce

Na rozhledně to dnes dost studeně foukalo, ale na závětrné straně za skalkou bylo fajn. Po příjemně strávené chvilce na vrcholu sestupujeme stále po modré značce. Cesta zde vede svahem přímo dolů. Z cesty je zase o něco blíže vidět Bobík a za ním Boubín s Basumským hřebenem.

Knížecí stolec

cesta z Knížecího stolce

Přijdeme na rozcestí Skalky, kde je turistický přístřešek a po cestě Nová Tyrolka, stále po modré značce, se vracíme zpět.

rozcestí Skalky

bob vlčí

Při cestě si fotím další zajímavé zástupce hmyzí říše, konkrétně motýly lišejníkovce černého (Atolmis rubricollis), soumračníka rezavého (Ochlodes sylvanus), obaleče a běločárníka habrového (Campaea margaritaria), housenku přástevníka medvědího (Arctia caja), brouka kovaříka zeleného či mouchu pestřenku.

lišejníkovec černý

soumračník rezavý

běločárník habrový

Krátkou zastávku ještě uděláme u pěkného Uhlíkovského rybníku, kde je také možnost posedět na lavičkách. Pak už opět míjíme rozcestí Uhlíkovský potok - most, kde jsme šli ráno doprava, a za chvíli jsme u auta.

Uhlíkovský rybník

kovařík

přástevník medvědí

pestřenka

Autem popojedem do Želnavy, kde jej necháváme stát na okraji obce, hned u kostela sv. Jakuba. Ještě si totiž uděláme krátkou procházku na Želnavský vrch (815 m n. m.), ze kterého jsou taktéž pěkné výhledy.

výhled od Želnavy na (vlevo) Basumský hřeben, Boubín a vlevo kopce Želnavské hornatiny

kostel sv. Jakuba v Želnavě

Za chvíli již stojíme na vrcholu a máme jako na dlani meandry Vltavy před Novou Pecí a také hřeben Hraničníku a Smrčiny. Na samotném vrcholu kopce se nachází lavičky, informační tabule s názvem Liblín (jak je asi tento kopec také nazýván) a jakýsi kamenný památník, jehož původ se mi zatím nepodařilo zjistit.

meandry Vltavy, nad nimi vlevo Smrčina, vpravo Hraničník

výhled ze Želnavského vrchu

památník na Želnavském vrchu

Želnavský vrch (Liblín)

Vidět je také zpět k našemu dnešnímu prvnímu cíli - Knížecímu stolci a na okolní kopce Želnavské hornatiny. Po cestě zpět si ještě vyfotím motýla hřbetozubce břekového (Ptilodon cucullina) a pak už míříme zpět do Černé v Pošumaví. Celkem jsme dnes ušli kolem 15,96 km.