Jdi na obsah Jdi na menu
 


Malý Stožec, Jedlová, Tolštejn, Pěnkavčí vrch (30.7.2017, Lužické hory)

Druhý den v Lužických horách, ale první opravdu celý. Ráno vyjíždím před osmou hodinou za nádherného slunečného počasí, které by dnes mělo vydržet celý den. Parkuji na parkovišti pod zříceninou hradu Tolštejn, kterou dnes také navštívím, ale až cestou zpět. Mým prvním cílem je dnes hora Malý Stožec, pod kterou přibližně po 3,2 km také přicházím. 

dsc_0802.jpg

skalní stěna a kamenné moře na Malém Stožci

dsc_0809.jpg

skalní stěna a kamenné moře na Malém Stožci

Od rozcestí Malý Stožec - odbočka už dnes na vrchol turistická značka nevede, i když dříve tam mířila značka žluté barvy. Přímo přede mnou vede však zřetelná rovná cesta do kopce, dávám se tedy po ní s naději, že mě dovede na vrchol. Po chvíli přicházím pod skalní stěnu s kamenným mořem pod ní. Cesta zde končí, proto šplhám po balvanech vzhůru. 

dsc_0915.jpg

kamenné moře na Malém Stožci

dsc_0921.jpg

kamenné moře na Malém Stožci

dsc_0907.jpg

skalní stěna na Malém Stožci

Když vylezu přes kamenné moře na skálu, otevře se výhled hlavně na protější Jedlovou, na ostatní světové strany brání výhledu hlavně porosty bříz, které zde rostou. Chci se podívat, jestli se dá jít ještě výš, ale díky svažujícímu se hřebenu usoudím, že jsem opravdu asi na vrcholu. Ještě před mým odjezdem do Lužických hor jsem se dočetl, že je odtud jeden z nejlepších přirozených výhledů, a tak jsem trochu zklamán, i když výhled ze skal nad kamenným mořem má své kouzlo. 

dsc_0828.jpg

Jedlová z Malého Stožce

dsc_0833.jpg

výhled z Malého Stožce

dsc_0865.jpg

Jedlová a skála na Malém Stožci

Je mi divné, že nikde nevidím Chřibskou přehradu, která z tohoto vrcholu má být vidět. Když v dálce zahlédnu nějaký kousek vodní plochy, říkám si, že to tedy asi bude ona, i když se mi to zdá daleko. Malý Stožec (659 m n. m.) je výrazný znělcový vrch. Na protáhlém temeni kopce a jeho svazích jsou rozeklané skály se strmými stěna a rozsáhlá suťová pole, jedno z nich je právě to, přes které jsem vylezl až nahoru. 

dsc_0846.jpg

Malý Stožec

dsc_0881.jpg

kamenné moře na Malém Stožci

dsc_0872.jpg

Malý Stožec

Po chvíli strávené na skále, kolem které se to jen hemží mravenci, sestoupím opět přes kamenné moře k rozcestníku. Kousek se vrátím po cestě, kterou jsem přišel, ale po chvíli odbočuji doleva a pak zase hned doprava na cestu, která mě dovede pod můj další dnešní cíl - horu Jedlovou. Na úbočí Jedlové se napojuji na úzkou silničku, která vede až na vrchol kopce. U rozcestníku Jedlová - odbočka se otevře výhled do krajiny Lužických hor. 

dsc_1039.jpg

silnička na vrchol Jedlové

dsc_1035.jpg

výhledy z úbočí Jedlové

dsc_1037.jpg

výhledy z úbočí Jedlové

Pěkný výhled je především na můj včerejší cíl - horu Klíč nebo na skupinu hor kolem nejvyššího Studence. V popředí mám možnost spatřit i Malý Stožec a v tu chvíli bych si nejraději nafackoval. Zjišťuji totiž, že jsem na Stožci nebyl na nejvyšším místě, kam je možné se dostat a že nad skálou, kde jsem byl já, se tyčí kousek dál ještě jedna vyšší. I na svazích Jedlové jsou četná kamenná moře a jedno z nich je nyní právě na svahu pode mnou. 

dsc_1036.jpg

výhledy z úbočí Jedlové

dsc_0939.jpg

v popředí Malý Stožec, v pozadí vpravo Studenec, vlevo Javorek

dsc_0969.jpg

výhledy z kamenného moře na Jedlové

dsc_0973.jpg

u odbočky k vrcholu Jedlové

Od rozcestí mě klikatá silnička dovede až na vrchol hory. Jedlová (774 m n. m.) je mohutná znělcová hora a třetí nejvyšší hora Lužických hor. Na vrcholu se nachází hotel Jedlová hora s restaurací a také kamenná rozhledna z roku 1891, která byla znovu otevřena po rekonstrukci v roce 1993.

dsc_1031.jpg

hotel a rozhledna na Jedlové

dsc_1032.jpg

rozhledna na Jedlové

Rozhledna je vysoká 29 m a vede na ní 123 schodů. Otevřená je denně a poskytuje krásný výhled na další kopce Lužických hor, ale také na Ještěd, Ralsko, Bezděz, za dobré viditelnosti také na Krkonoše, České středohoří či Děčínský Sněžník. I když úplně neomezený výhled není, neboť kolem rozhledny je bukový les, přesto je výhled kruhový. 

dsc_0995.jpg

na rozhledně

dsc_0990.jpg

výhled z rozhledny na (vpravo) Klíč a (vlevo) Velký Buk

dsc_0986.jpg

výhled z rozhledny na Studenec, Javorek, Zlatý vrch a Javor

Když se pokochám výhledem na rozhledně, dám si v místní restauraci smažený sýr s hranolkami. Vychutnávám si ho na lavičkách u restaurace. A i když je tento den velmi teplý, na vrcholu hory při jídle mi je chvílemi až zima, díky stínu a mírnému větru. 

dsc_1012.jpg

hotel Jedlová z rozhledny

dsc_1030.jpg

hotel Jedlová 

dsc_1025.jpg

výhled ze sjezdovek na Jedlové

Po jídle se jdu ještě kouknout kousek za rozhlednu, vychutnat si výhled ze sjezdovek. Na Jedlovou totiž vede také lyžařský vlek. Otevírá se tu výhled z jedné strany na Tolštejn, Pěnkavčí vrch a Luž, z druhé strany  pak na níže položené oblasti v Německu. Na vrcholu najdeme ještě chatu Jedlová hora a také dva vysílače

dsc_1029.jpg

výhled z Jedlové

dsc_1027.jpg

výhled na Tolštejn a vzadu na Luž

dsc_1005.jpg

vysílač na Jedlové

Po červené značce se vydávám na cestu zpět. Počasí stále slunečné, první celý den v Lužických horách se nemohl vydařit lépe. Blížím se k Tolštejnu, který jsem si nechal až na konec trasy, fotím si ještě siluetu Pěnkavčího vrchu, druhé nejvyšší hory Lužických hor, který dnes mám v plánu také ještě zdolat při cestě autem zpět do Svoru.

dsc_1045.jpg

Pěnkavčí vrch

dsc_1046.jpg

Tolštejn

dsc_1048.jpg

Tolštejn

Tolštejn (670 m n. m.) je výrazný znělcový skalní suk, na kterém se nachází zřícenina stejnojmenného hradu. Ten je nejlépe dochovanou zříceninou v Lužických horách. Přístupová cesta do hradu je chráněna mohutnou 15 m vysokou štítovou zdí s poloválcovou baštou, v jejímž přízemí bylo vězení. 

dsc_1049.jpg

Tolštejn

dsc_1069.jpg

Tolštejn

dsc_1065.jpg

Tolštejn

K nejstarší části gotického hradu patří zbytky hradeb na západním okraji mezi hláskou a vrcholovými skalami, které byly spojeny zdí s lávkou a sloužily jako pozorovatelna. Na střeše hlásky je od roku 2015 upravená vyhlídková plošina, z níž se otevírá pěkný výhled k severu. Vyhlídka je přístupná po lávce od staré šatlavy s uvězněným rytířem, která stojí v blízkosti restaurace u východní hradby.

dsc_1060.jpg

vyhlídková plošina na Tolštejnu

dsc_1062.jpg

vyhlídková plošina na Tolštejnu

dsc_1061.jpg

vyhlídková plošina Tolštejnu

dsc_1068.jpg

uvězněný rytíř

Z horního hradu na svahu se dochovaly jenom nepatrné zbytky zdiva. Z vrcholových skalisek, přístupných po železném schodišti se zábradlím je pěkný výhled na okolní kopce, jímž dominuje Jedlová a do údolí na Jiřetín, Horní a Dolní Podluží a Varnsdorf. 

dsc_1055.jpg

Jedlová z Tolštejnu

dsc_1056.jpg

Tolštejn z vrcholové skály

dsc_1051.jpg

Pěnkavčí vrch z Toštejnu

Vstup na vrcholová skaliska je zpoplatněn, žeton potřebný ke vstupu dostanete v místní restauraci. Na vrcholové skále jsem zažil opravdu silný vítr, jednou rukou jsem si držel kšiltovku na hlavě a druhou fotil. Ale ten výhled opravdu stojí za to. 

dsc_1052.jpg

vrcholová skála Tolštejnu

dsc_1054.jpg

vrchol Tolštejnu

dsc_1063.jpg

železné schodiště na vrcholovou skálu Tolštejnu

Jak jsem již psal, v areálu hradu se nachází také restaurace s možností ubytování. je zde také možné zakoupit různé upomínkové předměty, pohledy, turistické vizitky atd.

dsc_1067.jpg 

restaurace na Tolštejnu

Z hradu sejdu kousek zpět k parkovišti a vyrážím na zpáteční cestu. Je něco kolem 14:00, proto cestou zpět ještě zastavuji u hlavní silnice na parkovišti na Stožeckém sedle a vydávám se zdolat druhou nejvyšší horu Lužických hor - Pěnkavčí vrch. Od parkoviště vede lesem modrá turistická značka. Ta mě nejprve přivádí k Pětikostelnímu kamenu, což je čedičová skalka, od které je také pěkný výhled, třeba právě na Jedlovou a Tolštejn.

dsc_1073.jpg

Pětikostelní kámen

dsc_1071.jpg

výhled na Jedlovou a Tolštejn od Pětikostelního kamene

dsc_1072.jpg

Tolštejn

dsc_1070.jpg

Jedlová

Pěnkavčí vrch (792 m n. m.) je mohutná znělcová hora Její protáhlý masiv je druhým nejvyšším vrcholem Lužických hor. Po temeni kopce probíhá rozvodí mezi Severním a Baltským mořem. Temeno kopce je porostlé statným bukovým lesem, který má místy až pralesovitý charakter. 

dsc_1079.jpg

odbočka na vrchol Pěnkavčího vrchu

dsc_1080.jpg

bukový les na Pěnkavčím vrchu

Na samotný vrchol kopce vede neznačená odbočka z modré turistické značky (na kterou upozorňuje dřevěná směrovka na stromě). Vrcholová plošina je ohraničena suťovými srázy, s nevelkými znělcovými skalami a poskytuje jen omezené výhledy k severu. 

dsc_1077.jpg

bukový les na Pěnkavčím vrchu

dsc_1075.jpg

vrchol Pěnkavčího vrchu

Po návratu stejnou cestou zpět na parkoviště se vracím do mého penzionu ve Svoru. Chvilku si pohrávám s myšlenkou, že vyrazím ještě někam, ale na obloze se začínají objevovat mraky, což nakonec vyústí v průtrž mračen a kroupy. Jak zjišťuji podle radaru, tento den prší jen zde, v Lužických horách. Celkem jsem dnes ušel cca 15 km

p1630836.jpg

housenka martináče bukového (Aglia tau) u Tolštejnu

a.jpg

cca 15 km

FOTOGALERIE

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář